Pestrými štíty hospůdek je tetovaná

Monmartru Žižkova se táhne rukávem

Šedivou žílou silnic šněrovaná

prsteny aut se leskne nad ránem

Alejí rozsvícených oken půjdu k západu

holínky komínů než měsíc obuje

Tam slunce zhasíná svou zahradu

večerních pijáků se včelstvo srocuje

Hospůdka Nad Viktorkou plástev medová

pěnivá sklenička mě svedla po cestě

Jak srdce prostitutky byla ledová

skleněné rty jsem zulíbal té nevěstě

Medůzy nonstopů už do tmy žahají

Jak rozkojené bradavky mě přivinou

Do plných pohárů mi verše padají

Za chvíli vítr posnídám a půjdu za jinou