PRAHA
/ žižkaperk – naťuknutí
:ona
jdouc holinami
zimničná bahna
fuseklí nudli
pahýlky do dýlky
:řkouc
za tímhle hajzlem lozím léta
bramboračku, čepel, chléb
:on, zatím
z rozednění
chuť k životu i dílu ztrácí
ale k jídlu ne
nacpává štucl teřichu,
na fugu od bacha
odrnkává flažolet štěstí
za píseň padlých revolucionářů
co já bych, husa, nosila jeho fracka
ale nahlas
gaťky jsou na půl stehna
žíla na semeno
znaveni po klekání
zvící moudrost pergamenů
neskrývá pytel přes rameno
hambinec kámasútra
ale nahlas
miláčku, nadarmo bereš jméno
// červeňák – výsledky
Prudérní už v prenaguláru nasírá matku do kultovního tvaru, což nese neliba bodlem a zaříká – kurvo, kryso, klokánku - jsem zlonice tak, že cepelín či vorvaň by vypadli z mého prdála, a až slechnu po sexynedělí, nech si v pyjamu nabodro, nebo si uzel na kužel uzel.
/// maniny – krize
tma zasekla
teklo štěstí
vepsí
peklo až doruda
muži supí po mršinách
v úponech očí
po ženách
pach až smradu
přijíc cařihradu
ale hovno na maninách
je klid
zvoní hranu
ozvěn chcaní z porcelánu
půllitry odbíjí
samohanu
//// podolí – smíření
:on, zhruba v místě
kde telurický proud
omývá vyšehradskou skálu
stojí obmyšlený bloud
srkaje automatní kávu
být svědkem zrození
spatřit svá ústa v dítěti
více než mystérium
za poskvrněné objetí