PROCITNUTÍ

Zastřený sluch
a zalehlé oči
namočily se v tůni
bezbarvé lačnosti.

Potrestala jsem pýchu
odhrnula těžký
závěs závislosti
na okně a na výhled z něj.

Proplakala jsem sto nocí
nikoli bolest byla mým přítelem
to jen srdce nemohlo usnout
a mozek zapomenout.

Když zase uslyšíme
a když konečně uvidíme
utopíme se v tůni
krvavého nasycení.

Sečti svou ctižádost
jako mince po kapsách
a pak se mě tedy zeptej
jak je možné, že tě miluji?