Jsem prázdná jako sklenka vína. Ne jako prázdná sklenka vína, ale jako nedopitá sklenka vína. Poslední, nedopitá sklenka vína, kterou už nikdo nechce. Leží tam mezi zbytky brambůrků a chipsů, stojí v rozlitém pivu. Víno skvěle trpké chuti – nyní pro všechny absolutně nezajímavé. Takové víno teď nemá co nabídnout.

 Tak takhle si přijdu a taková jsem. Jako bych se strouhala a snažila ze sebe loupat semínka, jsem jako velký citrusový plod, ale čím víc se strouhám a jdu do hloubky, tím víc zjišťuju, že jsem uvnitř pořád tak stejná. Pořád stejnostejně stejná. Jenom odlupuju semínka a je ze mě čím dál míň. Dochází mi, že nikoho nemám čím ohromit. Jako velký, nezajímavý, citrusový plod. Pořád stejnej. Kdo je chytrej, vydlabe si vnitřek, ten je nejsladší. To okolo ho už zajímat nebude. Beztak je to stejný a o ničem.

 To loupání semínek mě trochu bolí, jako přehoněná vagína. Drhnu ji znovu a už z toho nemám žádný potěšení, ale dělám to. Ležím v posteli a hraju si s vagínou. Mohla bych chlastat, ale nedělám to. Přijde mi to zbytečný. Jenom bych dál loupala semínka a ubývalo by mě.

 Jestli na něco mám přijít, musím to udělat ve střízlivém stavu. Jestli v sobě mám něco najít, nepomůže mi s tím chlast. Možná nějakej chlap, kdyby přišel. Voňavej, pěkně voňavej potem. Nalil by si panáka whisky a na mě by tak trochu kašlal, i když by přišel kvůli mně. Kvůli tomu, aby mě ošoustal. Jenže by kalil tu whisky a podivoval by se, kde baba jako já, která ze zoufalosti shání chlapi do postele, vzala peníze na tolik drahýho chlastu.

 Jsem Lee, blbečku – řekla bych si v duchu – ale ležela bych na posteli nahá a hrála si před ním s vagínkou, abych ho navnadila, aby už na mě konečně skočil, aby si mě už konečně vzal. Jemu by se to líbilo, jak se baba před ním svíjí, jo, tělíčko mám pořád hezký. Pro chlapi jsem víc sexy, když mám těsnej upnutej kostýmek, přísný černý brýle, přijdu jim tak dominantní... Jenže já tu chci ležet jako laciná chtíčem zrosolovitělá kurvička, tady před tímhle týpkem, ať už je co chce zač – na rukou má svaly, je ale vyrýsovanej, takže spíš z posilovny. Pěkný prsa a jaký má péro nevím a čekám na to, až to zjistím.

 Možná by mě chtěl mrdal, kdybych přijela oblečená v koženym a ve svým bávu, byla bych pro něj sexy nedostupná kočička, po který ten umouněnec může slintat a říkat si, že ji nikdy nebude mít. To bych mohla, jenže to bych udělala, kdybych byla blbá. Jenže já jsem Lee a vím, co chci. Chci, aby si mě vzal jako nadrženou kurvičku... Jako takovou, kterejch může mít na každým prstě deset, když bude chtít. Přesně tohle chci, aby cítil.

 A daří se mi to, zálibně si mě prohlíží, jak si jednou rukou honím frndu a vzdychám, druhou se dotýkám jeho nohy. A on popíjí drahou whisky z mýho baru a vychutnává si to – jo – tohle asi nemá moc často, ale vžil se do tý role dobře, moc dobře. Chytí si mě pevně za nohu a stiskne ji... žensky zakňučím...

 A najednou se těším, až ho ze svýho bytu vykopu. Ale neprve mě mrdej, narvi do mě svýho čuráka – už mu na něj sahám přes kalhoty – jo, bude to dobrý, cítím to... Asi ho přece jenom z bytu tak rychle nevykopu.

 A potom už jsem zase ta sklenice vína a ten odlabanej citrusovej plod. Dal mi hovno, zkurvený hovno – ale oklepu se, když si vzpomenu, jak ve mně jezdil, jak jsem na něm seděla já a vozila se po tom jeho péru, kurva dobrý péro to bylo, do prdele, dala bych si ještě jednou – ale vlastně mě to nikam moc neposunulo.

 Nevím, co vlastně čekám. Třeba mám být ten plod. Třeba ta mrdačka nebyla jen tak. Třeba to tak má bejt. Třeba ta mrdačka, to je prostě součást života. Něco, na co mám ve svý knize vyhrazenou jednu stránku. A já si tam zapsala, že jsem mrdala s moc dobrym chlapem, že jsem kňučela jak čuba, když mě šukal; a pak jsem si představovala, jak jeho naolejovaný svalnatý tělo bičuju, když on je uvázanej k indiánskýmu kůlu – to když jsem seděla já na něm, rajtovala a viděla, jak se pode mnou dělá, jak se mu křiví obličej, jak se mu svaly napnou vždycky, když cejtí, že už to bude muset vzdát a dát mojí kundičce svoje horký semeno. Třeba tohle má bejt na tom listě, kterej jsem měla popsat. Něčím popsat. Třeba to ani jinak bejt nemůže, třeba prostě mám odřezávat z toho plodu, třeba mam bejt jako ta blbá sklenice vína, kterou najednou už nikdo nechce, protože všem už víno zhořklo.

 Jenom nevím, když na tohle všechno přistoupim... Jenom nevim, jestli potom jsem ještě Lee.
 Jestli potom budu ještě Lee.