povozím se po bříšku velryby

nebo úhoře     elektrického rockového sóla

východní buddhovy pentatoniky

odložím Černou krásku

vezmu na krk akustickou kytaru

rozbalím základní tábor dole v basech

pak vystoupám na oba tvé vrcholy (okouzlen strmostí G2)

padám do propasti opojných vzdechů

abych skončil tam

kde to začlo?

nevýslovná kráso – hudbo!

ale ty…ty mě pošleš zase ke 12 měsíčkům

pro jahody věčného mládí

s pevnou vírou, že je budu vkládat do obou úst

ro(c)k drží půst