Jen jednou dívka,

které nebylo dovoleno vědět,

zrovna tenkrát

smutek v bídě té

ji sladké věci sliboval

a ona směrem ku světlu

vzbudila v něm

dojmy krásnodivné

a pak umřela mu

náhle

to ticho všechnu tu bolest

v okamžiku skrylo,

za pokojík její dětský,

za panenky

na věky.

Už se břicho rozbolelo

a pana nebyla,

čím chtěla být

a matka její poblázněná?

Teď bojí se a modlí za pohrobky.

Co dělat

ve chvílích takových?

Jen smutnit

Bláhoví,

jen smutnit.