Noc nebyla tak bouřlivá tak, jak z ní udělala Vlasta, chodila se porát koukat na člun, ten to samozřejmě přežil.

„Překážíme jim tady,“ řek Malér.

Taky mě to napadlo, ale myslel jsem, že tu budu ještě den.

Když eště svítání nevědělo, že začne, Honza ranní výpravu odložil.

„Když jsem slyšela ten vítr a vlny…,“ Vlasta. Je v tom obrana i trochu útoku, jako to že vy nic?. Tak ji chválim, jak je pozorná, když sem spal jako špalek.

„hovnóóó, každý její dupnutí si pama…“ Malér. „Chci tu zůstat ještě den, tak nepruď.“

V poledne Honza odvazuje člun, už tak nefouká a vlny už jen tak, aby se neřeklo, a jede pro další své návštěvníky, Karla a Lenku.  Jeli přes noc, jdou spát.

Procházka kolem ostrova. Pár baráků, co zbyly po Srbech, vypadá jak po náletu, bez střech, polozbořený, dvoumetrový díry ve zdech, furt jim to patří, ale bojej se sem, Chorvati, ačkoli by rádi, jim je nemůžou sebrat, když chtěj do EU. Tak sou všichni rádi, když to koupí někdo třetí – třeba Slovinci. Chorvati je nemaj rádi, protože sou chytřejší zdatnější, tak se jim posmívaj, že nemaj žádný moře.

Stavuju se u Tatara, taxe menuje jeden Čech. Jeho óbrkaravan trůní na ještě větší betonovém bloku, z karavanu schůdky do sklepního luxusního obýváku se sedačkou, domácím kinem a plazmou. Mejt se choděj do přístavku vedle.

„Tady stojí skoro každej barák na černo. Já mam jeden z mála zkolaudovanejch a s dokumentací, taky mě to stálo o sto litrů víc. A Tatar si naběh, teď to začínaj kontrolovat,“ vysvětluje Honza večer.

Míjím pár dělníků, něco kopou, spíš se ale hlučně vytahujou. Když mě zmerčej, nespouštěj oči, házej po mně ňákejma slovama, pocit, jako když míjím partičku Cikánů na Žižkově.

Luk by tu chtěl bejt s ní

Procházka mě už neba, zároveň cítím smíření Ostrova s mořem sluncem, snad i lidmi. Mezi nudou a smířením je jen tenká hranice.

No jo už na něj nemám monopol. Honza je skvělej, mění slovník, výraz, téma, podle toho s kym se baví.

Víc lidí + víc piv = dlouhé hovory. A jednoduchá řešení – Židi si za holocaust můžou z půlky sami – todle je bolševik, támhleto je bolševik, protože nedělá, co chci já, všude ta hnusná korupce, ale teď jsem musel uplatit toho a toho, protože jinak to nejde…..

„Co ženský, Lukáši?“

„Jo, je úžasná, ale chce děti, já ne.“

„Dyť nejsi Gott.“

„No jo, ale já ji miluju.“ Lukovi zní v kebuli, co řekla Lucie: „Malátku, takovejch holek moc není. A ty děti? Stejně se vo ně bude starat hlavně vona. A dybys natáh bačkůrky, voni se vo sebe postaraj…“

„Tak jí to dítě udělej, ženský sou pak nadšený, nó nó….“ Honza