Pohledem lpíš na duši mé

a těle mém

Co říci ti mám?

Já mlčeti však chci,

protože slova mi brání mluviti o tom,

co pravdou ještě není.

Ráno jsem vstala

a pomodlila se k přírodě,

Zemi a životu,

aby pravdou bylo,

čemu věřila jsem dosud.

V myšlenkách na sebe,

bojím se o tebe,

o to,co přijde,

o to, co nastane.

Zákoutí tiché jsem objevila

a žádného do něho nepustím.

To je má samota,

ta zpropadená útěcha.

Hledám jistotu u druhých,

chytám se slov.

To je má lež,

moje naděje.

Praha

Zabal mě do sebe,Praho má,

do přítmí pokojného

a útěchy laskavé.

Na dlažbě kroky váhavé ucítíš,

ve věžích kostelů vzlyky uslyšíš,

probuď mě,Praho má,

líbeznou tmou.

V paradoxu přecházím křižovatky života.

Na červenou jdu

a na zelenou stojím.

Zabarikáduji se před světem,

před tebou a sebou.

Chci v klidu být,

rozjímat a snít.

Díky tobě,

začala jsem se ptát sebe,

co ve mně je,

co vypluje a vzedme se.

Bývalý

Tys negramotem sexu byl,

tys bral,ale dávat neuměl.

Tys surově mlátil duši mou

a zesměšňoval tělo mé,

já přotim trpělivá a něná byla.

Madam

Madam vy omládla jste!

Madam, vy šťabajzna jste!

Madam, vy zázrak jste!

Slyším stále znova.

Však nikdo z vás netuší,

co ve mně Kain a Ábel vytvořil!

E.T.

Chci E.T. potkat,

ruku mu podat,

po nebi s ním létat.

Ale k tobě, milý,

vrátím se znova.

Sucho je v ústech,

pusto je v lese,

kde hledati mám tebe,

kde naleznu sebe.

Ty jsi řekl ne,

já odpověděla ano

a do světa rozběhla se.

To pro neklid tvůj, milý,

aby v hlavě sis srovnal,

že ženě odmítnouti nesmíš,

co nabídla ti.

Tvá hrdost je mi k smíchu,

tak mazej k šípku.

Když začnu myslet, psát a mluvit,

muži ztichnou a oči vyvalí.

Ženy hned spustí pokřik

a v plné polví vyjedou proti mně do boje.

Vládcům přírody pak nezbyde nic jiného,

než se ctí mě ochránit.

Básně jsou ze sbírky Bestiální myšlenky o lásce z roku 2007.

ta zpropadená útěcha.

Hledám jistotu u druhých,

chytám se slov.

To je má lež,

moje naděje.