stal jsem se katem samozvaným,

vlastní manželku jsem utopil…

Vždyť pro ni jsem šel od rodiny,

kšefty bral, já se nebál dřiny,

ona zatím s jiným… Já bych blil…

Vím, byl jsem jí posedlý zcela,

co jsem jí dával, nevracela,

obracela život naruby…

Problémy jsme se odcizili,

vskutku to nad mé bylo síly,

chvíli bych ji ctil, pak zahubil…

Při hádce podala mi seznam,

v něm mužská jména, která neznám,

a prej ubožáku, s těma spím…

Viděl jsem ďábla v masce skřeta,

kolem krku jí pásek přetáh,

světabol mne náhle netrápí…

Omdlela, já ji celou svlékl,

do koupelny jsem se s ní vlekl,

lekl se, když byla pod vodou…

Bezvládná paže visí z vany,

tytam sny jsou a tytam plány,

hrany znějí – smutně, náhodou…