Bojíte se tmy?
Ač ji miluji,
bojím se tmy.
Vše v ní vypadá tak snadněji.
S ní se realitě vzdaluji.
K jiným světům –
teď na dně.
Svým rtům
šeptám o temnotě.
Sílíš jak nitro hvězd.
Okolním předmětům
nabýváš prázdnotu.
Navzdory podnětům,
dokud dokážeš to snést.
Krájím ji nožem,
tu sametovou vdovu.
Pláču a směji se,
utíkám tomu.
Bývám tu sama,
tak jinak než vždy.
Bojím se pravdy
…možná víc, než tmy.
Hluboká zranění
zahojí svou vůní.
Bývá spásou stereotypů,
ač svět nezmění.Echo vně duní
leskem měsíčních třpytů.
Sni o cestách
se šťastným koncem.
Bez propastí a trnitých bran.
Labyrint šeptá „pojď sem“
Bloudím idejemi,
hlavu v oblacích mám.
Křídla černých perutí-
vran.
Zastaví pro mne čas.
Dokud svítání mě tělo neroztaví
a zůstane zde zas.
Ve světle dnešní doby
potřísněna špínou.
Minulost mne drží od svobody
navždy nechává mě jinou.
Tady sedávám pod černou –
oblohou.
Ve spárech temna,
kam na mne nemohou.
Zde sním……..
…………Bojíte se tmy?
|