|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Vesmír jako dokonalý podnik Autor: romann (Občasný) - publikováno 13.6.2002 (10:10:03)
|
| |
Stvoření a jeho účel není bohužel v naši rozvojové civilizaci příliš znám. Zasvěcenci poznávají z mystických meditací, kde prožívají Jeho struktury s výkladem, že připomíná svojí strukturou a vztahy obrovský podnik, kde vše má své místo, roli. Ohromuje ho i spleť vzájemných vazeb. Je v Něm hierarchie postavení, úkolů i zodpovědnosti. Obsahuje nekonečné bohatství Boha, nekonečné množství vesmírů a světů, v kterých je vše co si dovedeme představit, ale daleko více toho, co už nemůžeme chápat. Není nic mimo Něj.
Realita je symbol a symbol je realita.
I když to pro nás není příliš známé, nelze se trvale příčit zákonům hierarchie. Jsme buňkou tohoto celku propojenou s ostatními a v každé je Jeho kompletní obraz. Vše Tváří Jeho hlavní atribut - Tvořivost a Hravost. S Láskou vytváří Krásu Všeho ve Všem aby poznával Sám Sebe, protože Bůh bez projevu vlastně není.
Ve Stvoření jako v gigantickém podniku existuje plánování, zkoušky i příprava na nové úkoly a přesně dané podmínky postupu po stupních hierarchie. Rovněž nepřetržité hodnocení, odměňování i postihy za nekvalitní práci i přesunutím na nižší funkci. Vše tu má svoji cenu, jako peněz se používají různé druhy energie. Je tu rivalita i žárlivost a snaha dostat se výše. Horní dimenze dohlížejí na spodní, které je musí respektovat.
Hlavní rozdíl od pozemských firem je v tom, že vyšší dimenze není tvořena podobnými entitami, ale o řád dokonalejšími ve všech směrech. Řídící práce je tam proto dokonalá, i když zmatky a kompetenční spory jsou i Tam. Každý problém však má svůj význam pro učení.
Lidské ego jakoby narušuje dokonalost Všeho ve Všem, protože se zablokovalo vůči svým božským částem a snaží se rozhodovat za Ně. Tím vytváří chyby a zmatky, protože to neumí. Dokonalost však zůstává zachována, protože Její zákony platí stále.
Podobně jako s vesmírem je to i s každým mikrokosmem osobnosti. Je to vlastně prosté, jen mít vůli přijmout Realitu. Umožnit, aby všechny části hierarchie osobnosti dělaly co jim přísluší. Ne jako mág, co si myslí, že si svým myšlením se vším poradí a tak často udělá hrubou chybu za niž je potrestán, ani ten, který nechce dělat nic. Vyšší Já ho pak tlačí k tomu, aby se také vyvíjel aby se plnil učel individuality. To je úkol karmy a ten platí i pro všechny části osobnosti, opět jako v každém p odniku. Nic nového, vždyť je známo, že zásadní otázky člověka má řešit svědomí či intuice.
I
|
|
|