Cestu si k sobě našli,
tak dlouhou, tak ničivou,
lásku navzájem si dokázali,
tak krásnou, tak hlubokou.
Mysleli si, že jsou ve snu?
Ne, pro ně to byla realita,
zjistila, že na tomhle světě jsou i hezčí věci než smutek a rány,
ty rány, co poskvrní člověka navždy.
Jeho srdce potkalo srdce jiné,
její srdce pocítilo, že je samo,
cítila, že její utrpení nemá konce,
pokládala si otázky, jaký má ještě smysl žít,
odejít do nebe a přenechat svou duši andělům,
mohlo by tak být líp??
Srdce zlomené, všechen bol vypláče,
v slzách ukrytá touha po něm,
ta touha vyhasíná
a s tím i její srdce uvadá.
Srdce uvadlé jako květina,
k životu potřebuje květina vodu,
k životu potřebuje ona lásku,
všichni ji opouštějí, nikdo ji nepodrží.
Přemýšlet nad životem už ji nebaví,
život pro ni už nemá smysl,
opustili ji všichni, nikdo ji nemá rád,
chtít svůj život ukončit, chtěla ona udělat.
Nikomu nechyběla, vzpomínka na ni nepadla,
hrozný život ona měla,
nikdo netušil, že ho ukončit chtěla,
pohltil ji spánek smrti,
už jí není pomoci!! |