TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Neděle 24.11. Emílie

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

> Klasické verše

>		Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Čítanka
Autor: hermit (Občasný) - publikováno 7.7.2008 (10:56:30), v časopise 8.7.2008

anae (Stálý) - 11.7.2008 > B.R. Samota Samota jest dívka, která má oči jako lampy rozžhaveny touhou a vlasy předlouhé a černé smutkem. Jest žertvou na oltáři chrámu Ticha, jehož základové jsou z bolestí a zdi, žebra, klenby a věž z nadějí a rozbité vitraje z útěch. Sama pak též jest ticha jako perla, a byť byla spalována, skoná teprve v Den poslední. A takovýto chrám chová každý ve své duši, kdo poznal, že jest sám, podle obrazu Toho, Jenž Jest. V každém tom chrámě, jako v arše na vodách opuštění, jsou duše zvířat, a věrně se klanějí Tvůrci. Vedle žertvené dívky pak jest z jedné strany Anděl, z druhé Satan zápasí o ni, někdy podléhá ten, podruhé onen, ale druh druha zahubiti nemůže. (Rybí šupiny, 1922)		Doporučil

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli anae

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + jedna ?

Napsat autorovi (Občasný)