Plot v poušti (1)

1705 šel pouští hledaje prázdnotu. A usmíval se, protože duny se tříštily jedna o druhou pomaleji něž dny.
Zrovna se chystal obrátit zpět v domnění, že prázdnotu našel, když spatřil plot.
Čerstvě natřený stál uprostřed pouště.
1705 se zastavil.
„ Měl bych ho přelýzt,” napadlo ho, ačkoliv plot na délku neměřil ani čtyři metry.
Plot a 1705 stáli sami uprostřed pouště a hleděli vážně jeden na druhého. I ticho písku se ztratilo pod vážným tichem těch dvou.
1705 přelezl plot.
Cítil se vítězně, když odcházel, aniž by si všiml čerstvé barvy na svých kalhotách.