|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Nekritická
(O múzách)
To šli dva kritici večer po ulici. Vyhmátli dva po(pl)ety –zpité, na lavičce v parku spící. Nedivte se, milí po(pl)etové se přeli nad hlasy (či vlasy?) Johanky z Arku večer ten celý při Coteaux de Rhône. A že nezůstalo při láhvi jediné, to už dá rozum… Snad že při vášnivé debatě v hrdle vyprahlém i mluvení přivyklý jazyk zemdlí.
První kritik (komplexně myslící) počal věcně rozebírat těžkou situaci (ne)známých básníků a jejich náročný styl (ten životní, of(f) c(o)urse). Asi se bál, aby jednou neskončil stejně jako oni –svůj život pro jistotu zavřel do knihovny…
To druhý kritik (znavený a zneuznaný pokusem svůj život prožít) řekl jen: „Prasata.“ Asi si myslel, že je výše než oni, snad že byl zrovna schopen stabilního (po)stoje. Nikdy se nestal dobrým básníkem, neboť skrze krunýř sebestřednosti nepustil žádné emoce –cizí, ni vlastní…
A naši po(pl)etové se ze sna usmívali a i ve svých vidinách nadále naráželi do zdí pochyb(e)né reality opírajíce se důvěřivě každý o svou vratkou múzu…
(A třetí kritik? S povzdechem rozestlala gauč v obýváku, oblékla kabát a šla hledat zatoulané básníky…)
|
|
|