Kuchyň byla skromně zařízená, potlučené nádobí na sporáku ještě skrývalo kaši a zbytek okoralé sekané, plechovka s mletou kávu ležela nazdařbůh na kraji dřezu, čekala marně na ponor lžičky. Jeden ze strážníků ji s pocitem jakési vysledované domácí šetrnosti zavřel, pak  si povšiml svazku klíčů za malovanými kořenkami. Jemně jej popostrčil k sobě, aby mu spadly do dlaně. Chvíli je potěžkával, se vzrušením kluka, který kdysi rád hrával na schovávanou. Rozhlížel se, počítal dveře a přiřazoval k nim klíče. Klíč od schránky, sekretáře, spíže, která se nedovírá…A ještě jeden, který by snad mohl patřit dveřím, které se jemně svažují po třech schodech do země. Vyzkouší jej.

 A skutečně, klika povolila a ze štěrbiny zavál chladný, sklepní vánek, který často bývá prosycen pachem uskladněných jablek. Jen chvíli zůstali ve tmě, než jeden z nich našel oválný vypínač. Ve stejném okamžiku se před nimi objevil obrovský lékárnický kredenc, s desítkami šuplat, dvířek,  ale i šrámy po vlhkosti.  Prosklená část skrývala rozložité stojatky, porcelánové kelímky, kádinky, pouzdra s nástroji.

 Jeden ze šuplíků pomalu otevřeli, našli v něm tucet malých nadepsaných balíčků z voskovaného papíru. Na každém byla poznamenána dvě data,  s odstupem několika týdnů nebo měsíců. Jeden z nich opatrně na straně natrhli a z balíčku se vysypaly zažloutlé měsíčky nehtů. Muži se na sebe udiveně podívali. Zkusili další přihrádky, balíčky: vousy, ještě hnědé chomáče vlasů.

Opatrně, v gumových rukavicích, postupně prošli obsah všech zásuvek.

Stařec uchovával vše, pečlivě nadepsal a uložil každý balíček. Jak dlouho „to které“  žilo svým životem, rostlo, kdy jej od života odstříhl, utrhl, našel, zachoval. Na malém stolku pod svítilnou byl úhledným lomeným písmem zanesen každý další odběr v záznamové knize.

Posmrkané kapesníky více jak deset let mrtvé manželky, narůžovělé obvazy od tinktur, ve kterých naposledy spaly její nohy. Vylisovaný karafiát z věnce...

Udělalo se jim nevolno, ale přesto v posvátném tichu pokračovali v prohledávání nezvyklých archiválií…

Nakonec ve spodní části shromaždiště, jakémsi provizorním dřezu, našli středně velké akvárium s již nažloutlým lihem. Leželo v něm nafouklé, lysé psí tělo. V zaletovaném igelitovém pytlu gumová pískací hračka a staré psí známky…

(Ještě, že toho již Julián není svědkem,  zbyl by mu jen pocit okradeného, kterého navštívili vykradači hrobů, má to jen jediný háček - z toho všeho se nyní pro druhé stane jen smetí, kterého je třeba se zbavit...)