|
Ta druhá
Noc voní po fialkách
tak romanticky a svůdně,
že Romeo pod balkonem vyznal své city Mařence
místo Julii.
Bláznivá samota,
ustrašená prázdnota.
Něha se píchla o špičku kosy paní Smrti.
Nevěra dohnala věrnost k šílenství.
Manželství se ve zlém rozžehnalo s naším světem.
Noc voní po fialkách
tak romanticky a svůdně,
že Mars si popletl své dvě sestřenice
a milostnou báseň zarecitoval Vanuši místo Zemi.
Extravagantní samota,
odpudivá prázdnota.
Žena-milenka spí
a duchové zemřelých hlídají její snění.
A Ďábel spolu s Máří Magdalénou čekají,
jaký ortel nad ní Afrodita vynese.
Noc voní po fialkách
tak romanticky a svůdně,
že zem česká si popletla světové strany
a arii ,,Měsíčku na nebi hlubokém" zapěla
jihu místo severu a západu.
Proměnlivá samota,
hamižká prázdnota.
Kosa padla na kámen-
ten se rozpůlil.
Žena-milenka spí
a duchové zemřelých hlídají její snění
a Ďábel spolu s Máří Magdalénou pro ni
na rozkaz Afrodity
v bájích a pohádkách přítele hledají.
Noc voní po fialkách
tak romanticky a svůdně,
že Drácula sotva po dechu lapá.
Tesklivá samota,
prázdnota hlásící se k výstřednostem v lásce.
Kosa padla na lámen-
ten se rozpůlil.
Růženec a růže bez trní.
Romeo a Mars přišli příliš pozdě na svůj omyl.
Noc voní po fialkách
tak romanticky a svůdně,
že oranžová bytost na chvíli zapomněla na svůj výzkum.
Hvězdná samota,
kosmická prázdnota.
Divy a zázraky jsou na dosah ruky.
Žena-milenka spí
a duchové zemřelých odříkávají na hlavou její
modlitbu dávné Atlantidy.
Růženec a růže bez trní.
Ďábel spolu s Máří Magdalénou zabloudili
v bájích a pohádkách.
Noc voní po fialkách
tak romanticky a svůdně,
že slavík na chvíli z té vůně oněměl.
Duchové zemřelých nad hlavou spící ženy-milenky
odříkávají modlitbu dávné Atlantidy.
Ta třetí
Bezduše duše duševně nemocné sypou na cestu růžové květy.
Svatební pochod zní chrámem.
Ve svazek manželský vstupuje Ďábel s Andělem.
,,Ta či ona."
,,Ten či onen."
Zelené stuhy,
slaměné žoky.
Realita a rozum rozpačitě otevírají knihu
ve zlaté kůži vázanou.
Noc voní po fialkách.
Prázdnota a samota neznají Konec bez konce.
Svítání přináší zklamání,
poledne zlomenou nohu,
večer chmury a klábosení.
Noc voní po fialkách,
i když bezduše duše duševně nemocné na svatební hostině
spadly pod stůl opilé.
Tancuj,tancuj,
vykrúcaj!
V kříži bolí,
kolena se podlamují.
Tancuj,tancuj,
vykrúcaj,
až klepne tě pepka!
Bezduše duševně nemocné se láskyplně usmívají
na oranžovou bytost,opalující se v písku
pod vodopádem slz.
Zelené stuhy,
slaměné žoky.
Bůh rameny krčí.
Ježíš drží hladovku.
Marie služkám pomáhá prát špinavé prádlo.
Josef indiánům staví kánoe.
Perly,perly perličky,
husy,husy,husičky.
Neví se,
co bude dál,
protože svět stojí na prohnilých základech.
Noc voní po fialkách.
Oranžová bytost počítá mraky na obloze.
Rozum s realitou dočetly do konce
knihu vázanou ve zlaté kůži.
Černý kocour s bíůými drápy se slastně protahuje.
Noc předává vládu svítání
Oratoriu 2000 | 
