„Ach jo, už nás čeká jen podzim.“ Věta, kterou vyřkne snad každý z nás, když se ohlíží za krásnými prázdninami. Pěkné léto skončilo, teď je na pořadu dne škola, práce, povinnosti, pryč se zábavou. Sluníčko se schová za mraky, bude sychravo, deštivo. Do Vánoc daleko. Opravdu nepříjemná vyhlídka. A bude hůř, dobře už prý bylo.  

Pokud měli rodiče o prázdninách jeden velký problém, jak a kým zabavit své děti na celé dva měsíce, teď nastává ještě prekérnější situace. Kde najít sílu nakupovat s dětmi drahé školní potřeby a přemlouvat své ratolesti, že opravdu nepotřebují nový supermoderní batoh s potiskem Barbie nebo Spidermana.

Studenti celé prázdniny z plných sil pracovali na brigádách. Až teď zjistili, že již začíná škola a oni nejsou ani odpočatí, ani nemají čas své výplaty utratit.

Druzí zase relaxovali, velmi aktivně: cestování, cizí země, zábava, kamarádi. Ze všeho už jsou spíše „přeakčnění.“ A pokud se jich zeptáte, co vlastně dělali o prázdninách, budou mít problémy si vzpomenout, jelikož toho zažili příliš mnoho a příliš rychle.

             Možná někteří lidé ani dovolenou nebo prázdniny neuznávají. Na co se zdržovat odpočíváním a zábavou, když nás čekají povinnosti všedních dní, i když prázdninových.

Jiní ovšem nebudou spokojeni v žádnou roční dobu: „Proč je tak vedro, to se ani venku nedá vydržet.“ O pár měsíců později: „Proč už nesvítí sluníčko! V takovém sychravém počasí budu mít brzy virózu. Raději opět zůstanu doma.“

Co říci závěrem? Vypadá to, že se musíme nad některé povrchní a zbytečné situace ve svém životě povznést. Přece známe mnohem hezčí věci, které stojí za přemýšlení. Navíc pan Podzim o sobě tvrdí, že patří k plnohodnotným ročním obdobím. Tudíž nám nezbývá, než se nechat překvapit, co krásného nám přinese.