Na pouti nekonečnosti věků…
Tisícerém otočení božských dvojníků…
Křižující brány ticha…
Napříč ochabující černí se záchvěji andělských žalozpěvů…
Bol, slzy, rány a neskonalost osudu…
Sypou si je do ran…
Prach polapený v černých děrách vykoupení strachu…
Jenž zaslepil nám oči…
Proklet jest Kosmír…
Polapení nejzazšího cíle…
Start začíná, i když zmítáme se na konci…
Pomyslná čára hluboko v nás…
My neviděli to v počátku…
Propadajíce do ruda prašných oblak…
Až k vrcholu…
Zažehnout oheň v pažích Jupiteru…
Pocity, výdechy a počest králova…
My stáli na vrcholu…
Zchozeni do propadliště chladu…
Tam štěpící oblohu vděkem nestmelíš….
Jako horké sklo rozléváš se mi po nohách…
Jediná záchrana budoucnosti Universe…
Vášní neúkojný Fénix…
Nesoucí stud a klam na svých perutích…
Spanilost urozených hlav…
Drahokamy servány jim z čel…
Hluboko, zarytě, vytrženy s průtoky hořkosti krve…
Pošpinili jejich skvostná pera, nachytají zlatící se prach……
Víc než vdechnutí života čistotě skla…
Horkost, když jest taveno…
Čistota poháněna křišťálem…
Všechna bolest z ostrosti střepů…
Děti neposkvrněného Capricornu…
Pouze my, my dva ve studenosti strojů…
Musíme povstat, přinést vykoupení…
Obětina rudé skvrny na bělosti oblohy...
Co leží pod nádherou soucitu…
My zemřeme pro Fantasii….
Posedlost změny…
Universe se tolik změnil…
A my opřádáni hnusem jiných planet….
Jest, povstalo božstvo, jest zhrzena krásná lež…
|