Léta čas pomalu končí, doba prázdnin minula, pole strništi se loučí s úrodou, když sklizena
do sýpek a skladů míří, do továren, obchodů... Louky pestrým kvítím hýří, já okouzlen stojím tu.
Léto budiž pochváleno, kvapem zraje ovoce, na loukách zas voní seno, láskou voní vlasy Tvé!
V očích Tvých si čtu svůj ortel, k lásce věčné odsouzen, k milování míti fortel, krom Tebe vzdát se všech žen!
Ústa Tvá teď od borůvek celá fialová jsou, řeč Tvá, plná milých slůvek mého dne je ozdobou!
Polibky Tvých něžných retů mne svou chutí lákají, nevnímám, zda někdo je tu, když se ústa setkají!
Náruč Tvá jak kopka sena pro tuláka je mi ted, srdce mé je malá cena za to, co mi dáváš hned!
Chci Tě v náruči své svírat, jen s Tebou se milovat, city svoje nezapírat, umět Lásku dát i brát!
|