Ta jedenáctá
Jezdec se tryskem žene přes louky a lesy
z povídky do románu,
z básně do paralelního vesmíru.
V modlitbách sněží,
v nábožných písních mrzne,
ve zpovědi lži kape jed z úst.
Jak se zaseje,
tak se sklidí.
Ale čím potom své potomstvo nakrmíte?
Jehla bez ouška,
pravda bez pravdy.
Větře,ona neví,
jak a čím ti spraví roztrhaný kabát
a ošoupané gatě?
Rytíři ohnivý,
rytíři lásky,
ať spere vás Ďas,
/panna v altánu sedí
a milou bílou holubici po křídlech hladí/
za slůvka lstivá,
za slůvka medová,
za cestu s tečkou na konci.
Jezdec se tryskem žene přes luky a lesy
z povídky do románu,
z básně...
Závist a hamižnost jsou opakem hlouposti a pýchy.
Když zabijí mouchu,
pomodlí se k Bohu,
když odkrouhnou člověka,
schovají se za Boha
a když ještě k tomu začnou bycha honit po půdě,
tak Boha prstíčkem shodí z jeho věčného piedestalu
dolů na Zem.
Kolik plave mastných ok na oukropu člověka skromného,
tolik výmluv a lží zná tupec a hlupák.
Rytíři ohnivý,
rytíři lásky,
ač zní to nesměle,
vaším sokem je ten vězeň v pevnosti If,
/panna z dlaní vypustila k nebi blankytnému
bílou holubici/
kterému jste podél cesty s třemi tečkami na konci
lstivostí zasadil do země kříže s ukřižovanými
růžemi stolistými.
Jezdec se tryskem žene přes louky a lesy
z povídky do románu,
...
Schválnost schválně šlápla sláve na kuří oko.
Hrubost brubě osladila drby drbně.
Neomalenost neomaleně moci řekla do očí:
,,Nový Spasitel tě vykoupí tím,
že lénem pro něj se stane tvá hloupost a pýcha,
pak i černým kocourům s bílými drápy
narostou andělská křídla."
A láska...Proč?Nač?
Větře,ona věří,doufá,
modlí se z Zemi i vesmíru,
aby otazník nabyl konkrétní podoby.
Rytíři ohnivý,
rytíři lásky,
ač zní to směle,
vy zbroj odkládáte
/ na římse zamřížovaného okna vrká bílá holubice
a vězeň rozbaluje psaní/
a vlastními prsty rozhrabáváte hroby
pro ukřižované růže stolisté?
Jezdec se tryskem žene přes louky a lesy
...
Jak se zaseje,
tak se sklidí.
Tak čím nakrmíte potomstvo svém,
když bycha vám vítr
po půdě nikdy honit nebude?
Rytíř ohnivý,
rytíř lásky,
jak bývá zvykem v povídkách a románech
poznal své omyly a chyby
a napravil je dost neobvyklým způsobem.
/ Pravdu před Boží ani lidskou spravedlností
samozřejmě nepřiznal,
poněvadž by ztratil glanc./
Vězňovi pomohl k útěku do vyhnanství
a pannu s bílou holubicí šupam poslal za ním.
/ Předstoupil před ní jako pokorný žáček
s patřičnými nadsazenězaláskovanými omluvami./
Pod jezdcem padl kůň,
aniž by dorazil do cíle.
Tu desátou přepíši až na kone,protože je moc dlouhá.
Už jednou jsem ji vymazala. |