Mařenka a Kudrlínek rovnali jablka na schodišti před vchodem, střádali společně vděčnou zásobu proteinů z všudypřítomných červů.

„Podívej se, Kudrlínku, jak se ti červíci krásně kroutí.“

„Máš pravdu, Mařenko. A s jakou libozvučností se vstřebává melodie jejich posouvání po mramorovém schodišti. To jak si brousí šťavnatá tělíčka, aby později neskřípala mezi zuby.“

Jejich oči bloudily po malovaných obrázcích na zdech. Mohli vidět chlapečka se slamákem při venčení roztomilého psíka nebo děvčátko poskakující s košíkem plným jablek.

Venku se začínalo stmívat a Kudrlínek s Mařenkou si v tělech střádali poctivou zásobu proteinů na noc. Kudrlínek si dokonce při obrušování červíků zatancoval, zato Mařenka si tak naplnila bříško, až celá nakřivo usnula na schodech a otlačila si několik červíků mezi lopatky.

Když Kudrlínek dotancoval, zjevil se mu Prorok.

„Kudrlínku, ty nezbedo, že tys někde ztratil klíče a teď se chuděra Mařenka kvůli tobě celá otlačí:“

„Je mi to líto a budu se kát na kolenou.“

„To Mařence páteř nesrovná. Jsem přeci jen Prorok, můžu se ti zjevit a povědět kdes zapomněl klíče.“

„Ó Proroku můj nejoblíbenější!“

Potíž teď už byl snad jen v tom, že Mařenka spala jako zabitá. Vzhledem k faktu, že před několika momenty opravdu zesnula, bylo nutné přiznat její bravurní ztvárnění současné pózy. Uznal to i Kudrlínek, když se chystal Mařenku vykouřit, aby později doma nemusel vysvětlovat jak jeho sestra zemřela.

Stejně mu už došly cigarety.