|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Bolem ztrápené srdce:
Žár, urputný žár spaluje mou oázu něhy
těžce dýchatelnou pouští
víra v tebe mě opouští
zkamenělou stěnou moci
která ničí mé sny v noci
kam poděla se sladkost z opojení?
Osud:
Démon sedmé roty
zrodí se včas do temnoty
pak přijde se svou bolestí
s prstem v cestu v rozcestí.
Proč bolí to vše kolem tebe
sedím, kouřím a přemítám!
Rozum:
Zavřela jsi podivně oči, sníš
a vkrajuješ se mi pod kůži, však ty to víš
bloudím kolem tebe jako ve fantazii
a nemohu již být králem ve tvé vizi
ten je již přece zvolen!
A tak blesk pročísl ponurou oblohu.
Rozum:
A z ohně sálá chlad
za oknem mění se zvolna den s nocí
a mě se chce spát.
Vše svorně dýchá svobodou
a mé oči již do tebe nemohou
vpustit svý touhy.
Srdce:
Den bez tebe je tak šíleně dlouhý,
ach tak dlouhý.
Co s tím však zmoci mám,
navěky v tobě usínám.
Zklamání do srdce promluvilo:
Noc spustila z oblohy tajemný svůj šat
zakryla vše, co jsi chtělo milovat!
Rozbila se ti na kousky skla.
Osud:
A démon sedmé roty
zbrojí temno do pěchoty
dnem blíží se a sílu sbírá
duní pevně jeho víra
spálí vše, co v moc mu skočí
nic v poslání ho nezaskočí!
Mocný osud vztyčil prst a pravil rozumu:
Magie a ctnosti, láska, city, podivnosti
dvacetjedna – skončí scestí
vlož své city do bolesti!
Sedmero možných andělů kroutí hlavou nad prapodivností tohoto světa:
Zrozen byl hlad a netouhou ukojen
i tak končí nejasnosti – rozchodem.
Rozum:
Zavírám oči, za nimiž schoulená spíš
hovořím k tobě a tak hlas můj slyš
je podivná cesta, plodná, však slepá
stvořena vášní, zbořena vně světa
obraz, stín, či již jen obrys bohyně
rozplývá se mi bolem ve víně
stále v sobě nemám jasno
zda-li z tebe vzývat krásno!
Srdce:
Láska ve mně, jest nyní mi prokletím
tíží mě to, snad bolestí se rozletím!
Sedm krkavců utvořilo v nejasné obloze zakletý kruh:
Zadržte pocity své strhé
však dnes ještě vládne mocí
démon roty prvé!
|
|
|
