TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 29.4. Robert

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Za sklem
Autor: Li-duše (Občasný) - publikováno 17.11.2008 (22:29:41)

Za sklem

Na nebi prostřené červánky
za oknem, mám v očích hádanky
kdo asi prolil barev toliko
nehledě co vše ke mě proniklo...

Sedím a otázky polykám
jsem náhle tam a zanikám
po nebi proudy a poryvy
mračné obrazce se vzdušnýmy pohyby..

S pohledem do tváře noci
a temnou myšlenkou co prosí
opouštím falešný pocit
že slzy, to okno rosí...

Poznámky k tomuto příspěvku

Lin Sien Ti (Občasný) - 18.11.2008 > Vítej. Píšeš niterně, jen mne někdy ruší to, že se necháváš nalákat "snadně" rýmem. To není potřeba... ale je to tvá báseň, tak si asi najdeš svoji cestu.

		<reagovat

Věza (Občasný) - 19.11.2008 >		Body: 5

		<reagovat

Li-duše (Občasný) - 18.11.2008 > čoveče já sem laik...a píšu ne pro slova uznání...ale pro uvolnění sebesamé z nějakých pocitů... ale neboj...tohle jsou stará díla dočkáš se i skvostů...prdlejch a romantickejch.

		<reagovat

	Lin Sien Ti (Občasný) - 18.11.2008 > LidaStudenovska> Ale já ti nepsal pro to, že jde o uznání. Jen to, že psát básně pro mně není "libo-volné", v tom, že mají nosnost svým tvarem (a ten se hledá déle) a "nese" báseň. To není věcí lit. znalců, ale i prostého čtenáře. Prostě podobně jak v hudbě: je třeba naplno a mnohokrát se učit způsobům hry, nelze zůstat u jedné melodie. Je třeba hrát Chopina, ne být jako on. Teda pokud tím mířím k trvalému způsobu jak vyslovuji to, co niterně žiju. Vím, že jsem hodně náročný, jsem tak zvyklý i u sebe. Pro mne je psaní na druhém místě v mém životě, mluvím tím druhým nejhlubším způsobem s těmi, kdo tu komunikaci chtějí sdílet. Nejde o to, aby vznikaly jen náročné skladby pro znalce, ale prostě to má svůj posun (pro mne). Ale to je prostě můj způsob, jak se na to dívám, nekážu ti ho, jen ho tak mám položený. Třeba i mylně. Brilance je pro mne paporsek Luny tančící na noční hladině moře na toskánském pobřeží - přirozený a dokonalý odraz na hladině - a průsvit JINAM v přímé jednoduchosti srdce a rytmu, darem za dlouhé hledání a jemné pozorování, ale hlavně uvolnění koryta pro proudění. Tak se na to dívám. Snobům se to většinou nelíbí, cení si intelektuálních smyček a "originalit". Ale naslouchající poctivě to ocení.

		<reagovat

	Pastevec (Občasný) - 19.11.2008 > Lin Sien Ti> Proč snobům? Přece někdo nemusí být na tvůj literární výron naladěný v konkrétním časovém úseku a rozpoložení. I Chopina mohu uznávat, ale mohu mít v sopučasnosti v uších vatu. Nemusí se mi zrovna teď líbit. Stejně jako tobě zrovna nyní smyčky a "originality".

		<reagovat

Li-duše (Občasný) - 19.11.2008 > ok...respekt.

		<reagovat

Lei (Občasný) - 19.11.2008 > na nové nechci být ošklivý, ale ještě to bude chtít ujít hódně dlouhý kus cesty; ani obsahově, ale ani formálně to není moc fajn, ale třeba se vypracuješ, kdo ví

		<reagovat

Vodnička (Občasný) - 21.11.2008 > Ahoj "LAIKU" tady taky jeden, něco se mi moc líbí budu tě sem tam sledovat.		Body: 4

		<reagovat

Li-duše (Občasný) - 18.11.2008 > Ahoj...no, abych pravdu řekla, tak je to můj styl... mě občas ruší básně, které ten souzvuk nemají... asi je to otázka náhledu.

		<reagovat

	Lin Sien Ti (Občasný) - 18.11.2008 > LidaStudenovska> Jo, však v pohodě, vždyť to záleží... na každém. Pro mě je v psaní dobré rozbíjet dříve naučené, nacvičené a zaběhlé "formy", tím se objevuje nová možnost uchopit to, co chceme sdělit. A to objevování je taky zázračné, udivující. Kromě rýmu se nabízí asonance, volný verš. I to je rytmická báseň. Souzvuk je věcí "rozeznání rytmu", nikoli nutně rýmu. Rým je přímý a těžký, strhuje na sebe pozornost, a je těžké, aby byla báseň plná a zázračná ve své zrýmované hudbě. Volný verš je zdánlivě lehčí, ale i on má rytmické zákonitosti a snadnost je jen zdánlivá. Ale to je můj pohled, tak to jen z mé strany. Každý ať tvoří dle svého rámce (ne ale jen pocitu!) - báseň je zázrak i um, a umět trvá dlouho, zrajeme.

		<reagovat

	Čtenář - 22.11.2008 > Lin Sien Ti> Bingo! Máš to! Podobně naladěné srdce, které by mohlo být tvým žákem. Jen by mě zajímalo, kdo v téhle dvojce bude kýčaříček a kdo kýčář :-))

		<reagovat

Lin Sien Ti (Občasný) - 19.11.2008 > Třeba se mýlím já. Mám prostě takovou mnohletou básnickou cestu, jsem hrozně náročný na sebe i druhé, takový zhovadilý perfekcionismus. Mám to v povaze bohužel. Není to moc dobrá vlastnost. Nenech se odradit a piš a zraj v sobě.

		<reagovat

	Li-duše (Občasný) - 19.11.2008 > Lin Sien Ti> mě ti to je nějak jedno, kdo tu co o mých básních píše:-)

		<reagovat

	Čtenář - 22.11.2008 > Lin Sien Ti> :))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

		<reagovat

	Lin Sien Ti (Občasný) - 20.11.2008 > LidaStudenovska> No, to je taky řešení.

		<reagovat

whispermoonlite (Občasný) - 21.11.2009 > ani tady není ta výchozí situace tak samozřejmá, jak by se zdálo. na jedné straně je subjekt básně, představuji si jej obklopeného tmou, možná i proniklého něčím temným (viz "temná myšlenka") a projektuje své vědomí do pohybu, do barev, i do "bouřlivějšího" prostředí, ale také do smrti. Nebo hledí na umírání. - v takové situaci nepadne náhodou otázka, kde hledat světlo. a nezapomněl bych ani na titul, sklo, které oba světy odděluje. podle všeho zavřené okno. - pěkný, v tvých básničkách se dá dobře číst.

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + čtyři ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game