|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
David Lynch: Mulholland Drive
Po zkušenostech s filmy Davida Lynche jsem došel k názoru, že je škoda snažit se jeho filmy vykládat jako složitější detektivky, kde je vše logicky vysvětlitelné. Mulholland drive by takto šel možná také vykládat, ale já si dovolím ve své interpretaci povolit uzdu fantazii.
Pro začátek musím říci, že scény nesoucí v sobě způsob interpretace jsou podle mne jednak scéna u Winkies, kde vyděšený Dan vykládá svému příteli sen a pak spatří předmět svého strachu (houmlesáka) tam, kde byl i ve snu, a jednak celá scéna v klubu Silenció. Proč: u Winkies jsme svědky toho, jak se sen stává skutečností. Zde však nejde o prostou předpověď budoucnosti, ale o propojení snu a reality (jak známé téma moderny). Normální divák by při vzrůstajícím napětí, když kamera sleduje vyděšeného Dana, jenž se chystá podívat se za roh, čekal, že tam nikdo nebude. Opak je pravdou. Tajemný houmlesák se nám ukáže hned na začátku. Kromě toho lze houmlesáka chápat též jako genia loci celého Mulholland Drive (a to jak filmu, tak ulice). Ztělesňuje tajemnost, temnotu a má nad věcmi a osudy magickou moc. Spolu s Cowboyem je mystickou postavou, avšak stojící na opačném pólu.
Scéna v klubu Silenció se opět týká reality, resp. reálnosti. "It's all a tape.", "It's all recorded." říká kouzelník. Realita jako taková je stejně fiktivní jako naše sny a představy. Co se nám zdá reálné, může být fiktivní. A nejen to: tuto fikci někdo řídí a někdo nám realitu před očima upravuje - u Lynchových filmů se většinou setkáváme s postavami, které život žijí a s magickými postavami, které jejich život řídí. Chápete kam mířím?
Postava Cowboye je opět tajemná, ale přece jenom jasnější než houmlesák. Kromě scény, kde si povídá s režisérem Adamem Kesherem ho lze vidět i na večírku, kde Adam ohlásí své zasnoubení s černovláskou (mihne se vzadu), u mrtvé Diane v pokoji ("Hey pretty girl, time to wake up.") a pravděpodobně také na začátku filmu, kde zvedá telefon osvětlený jasným bílým světlem v ne příliš luxusně zařízeném bytě. Tato postava je takřka identická jako Mystery man z Lost Highway, oba mají vyholená obočí (proto působí tak podivně) a oba jednají s hlavním mužským hrdinou. Cowboy říká Kesherovi co má dělat, řídí osud jeho i blondýny.
Záměrně používám rozdělení černovláska (Laura Elen Harring) a blondýna (Naomi Watts), protože používat jména by bylo jen matoucí. Betty se mění na Diane nebo na Camillu, Rita je Camilla atd., servírka u Winkies je jednou Diane, jednou Betty, kdo se v tom má vyznat, že? Teď bych mohl nastínit "reálné" jádro příběhu: blondýna z malého městečka Deep River v Ontariu moc touží stát se herečkou. V Holywoodu měla tetu, která jí odkázala nějaké peníze, poté co umřela. Blondýna odjíždí do Holywoodu a zkouší štěstí na castingu do filmu, jenž režíruje Adam Kesher. Ten si však zvolí černovlásku. Blondýna a bruneta se seznamují a vzniká mezi nimi intimní vztah. Blondýna se díky brunetě dostává do vytouženého světa velkých filmových hvězd, ale je stále ve stínu své úspěšnější přítelkyně. Do světa velkých lidí nikdy úplně nezapadne a poté, co jí dá bruneta kopačky (kvůli Kesherovi), rozhodne se jí zabít (toto je velmi čitelné ve scéně na večírku). Najme si zabijáka, který si vezme peníze a za ně jí dá modrý klíč, o němž překvapená blondýna nic neví. Tento klíč jí však neustále připomíná zaplacenou vraždu. Výčitkami zešílí a zabije se.
Jednoduché, nezdá se vám? Blondýnin sen se plní v první části filmu (blondýna jako Betty). Má byt po své tetě a mnohem lepší než ten na kraji města. Je šťastná a spokojená, uspěje na svém prvním konkurzu. Její osud se vyvíjí jinak. Ještě lépe je na tom blondýna jako Camilla Rhodes, když získává hlavní roli v Kesherově filmu. A to je přece to, co blondýna vždy chtěla! Chtěla být jako černovláska. A černovláska se v "reálné" části příběhu jmenuje právě Camilla Rhodes (říká to Diane nájemnému vrahovi, když mu podává její fotku). Blondýna chce být Camillou Rhodes. Skutečná Camilla Rhodes (černovláska) však nezemře, ale při náhodné autonehodě ztratí paměť, čímž ztratí i svou osobnost - přestává být Camillou a je Ritou, která se seznámí s Betty. Příběh se zacykluje. Had Uroboros, jenž je zakousnutý do svého ocasu. Takto vystavěný příběh tedy nemá ani začátek ani konec. Což je další věc, kterou nám Lynch svým nevšedním filmem sděluje.
Zvláštní mystickou dvojicí jsou stařenka a stařeček (blondýnina teta a její druh). Figurují jako její agregoři, vystupují v jejím podvědomí (Zde je asi třeba zmínit, že žena, která opouští byt, v kterém pak bydlí Betty, není stařenka - Bettyna teta, která se s ní loučí na letišti. Nasvědčuje tomu i scéna, kdy po otevření modré krabičky zmizí černovláska z domu (před ní mizí i Betty), majitelka bytu se vrací a zdá se, že neví nic o tom, že by tam měl někdo bydlet, jednoduše opustila byt.).
Stručně řečeno, leitmotivem celého příběhu se mi zdá problém vysněné reality, od níž se samozřemě odvíjí spousta dalších příběhů. Který příběh je reálný a který ten fiktivní, vysněný? A čí vysněnou fikci sledujeme? Na to si už každý odpoví podle svého gusta. Osud řídí Cowboy a houmlesák, ale proč, že? Jaký mají zájem na tom, aby byla blondýna úspěšná a prohodila si na chvíli místo s Camillou. A proč zůstává jméno a ne tvář? Kolik je tam tedy ženských hrdinek? Ptejte se donekonečna, to jenom prospívá mozku :-)
Tolik tedy některé postřehy a názory. Nejdůležitější je pochopit, že není správný nebo špatný výklad, v každém výkladu se projeví vaše vnímání světa. "Lynch je o tom, co je ve vás a jak vidíte svět. Není to o Lynchovi..."
|
|
|