egil (Občasný,Redaktor)

...pro mě příliš snadné...; vysvětlím – takovýhle styl poetiky vyžaduje "něco navíc", jakousi zvláštní podmanivost, naléhavost, překvapivost... Má to Petr Hruška ve svých nejlepších textech, pak ten jeden Lotyš – Janis (nevím jak dál:-), Borkovec v textu Gauč; setkal jsem se s tím u několika Poláků... Ty všechny texty si pamatuji, protože je v nich přtomné jakési neopakovatelné jádro. Jsou výrazné. Svým způsobem podstatné. Ostře ohraničené; nejde je psát "furt pryč" – jeden takový, a dost.

Tohle zde je trochu málo:

situace → nostalgiinesoucí reálie → pointa (syntéza).

Ale nedá se říct, že by text by špatný, vlastně, co mu konkrétně vytknout.. Vše je celkem na svém místě, ano, moje představa "básnické anekdoty" je naplněna. A přesto...

plagiátor (Občasný)

 Jak vás tak, kolegáčci (smím-li si to oslovení vůbec dovolit÷), poslouchám, nemůžu se nezeptat: a čím se vlastně vyznačuje pravá báseň (poezie). V případě, že bych uznal cit-i-zenův názor, že fragment báseň nedělá, tak já naopak jsem přesvědčený o opaku: pokud si fragment definuji jako zastavení v čase, zachycení okamžiku, jeho reflexe, kterou autor zpracuje a předá, pak to je pro mne poezie hodná přinejmenším k zastavení se a zamyšlení.

 Nedá mi to a zeptám se: je text D. Dunna "Milostná" úryvek prózy, fragment nebo poezie? Úsudek si musí každý utvořit sám.

" Bydlím v tobě, ve mně bydlíš ty;/ jsme dvě zahrady, jež se vzájemně navštěvují./ Občas tě tam nedokážu najít,/ jen skřípavou houpačku, z níž jsi právě vstala,/či tvou oblíbenou knihu u slunečních hodin."

 Tak, a teď babo raď!  ÷))

plagiátor (Občasný)

 Začnu od konce: nezbývá než souhlasit, v podstatě jde asi o to, jaké percepční dráhy má čtenář propustné, co se mu v hlavě akcentuje, co způsobí rezonanci, jak s textem souzní.

 Co se mé citace týče: není to úryvek anébrž celá báseň "Milostná", možno naleznout v samostatném výběru Dunnovy poezie "Terry Street a dál", mají to v Levných knihách za pár šupů, neváhal jsem a nelituju. ÷))

 Třetí odstavec od zdola: Přirozeně že ne. Rozmanitost je pro mne právě to, co činí poezii přitažlivou. Ale přiznám, že tebou zmíněné "zastavení, zamyšlení v čase" nejspíš podvědomě akcentuji, to rozhodně ano.

 Ke zbytku: rozhodně nechci šedého básni dělat advokáta, já ten text vnímám jako kvalitní, s vložením velké dávky naléhavosti a empatie (což možná souvisí s mojí životní zkušeností), plně ale chápu, že někoho jiného příliš oslovit nemusel.

 Určitě o tom ale nechci vést polemiku, protože v podstatě není o čem, záleží vždy jen na čtenáři, kus od kusu, a na textu jakbysmet.

Martin (Stálý,Redaktor)

Ty už konečně Honzo vydej nějakou sbírku, je to nádherně pár slovy podchycený moment...

do časopisu

egil (Občasný,Redaktor)

tenhle tvůj přístup k publikování tiskem je mi dost sympatický — v dnešní době, kdy si tu sbírku prostě každý musí vydat! A připadat si jako spisovatel... Přitom je to tak zdánlivé – i o těch nejvýraznějších debutech po roce už skoro neslyšíš... Trpělivost, to je ono...

Co se týče tvé tvorby, myslím si, že kdyby z těch několika set textů, co máš v šuplíku, bylo vybraných takových 40 nejlepších, mohla by z toho být hodně zajímavá záležitost...

____

a Tvaru se nebát.. piorecký je těžká šmíra - neví o čem mluví.. ale ze židle mě onehdá trochu nadzdvih..