Nerezová dvířka zmuchlaná průvanem

magická noc přetížena gravitací

a temně prší

na dětství, co odeznívá v tónech

troubení zácpy kamiónů na hranici s Rakouskem.

Budeme svět plný hnilobychtivých krkavců

pak mnohem víc

až rozplynem se v tajemství zhoubného vesmíru

jsem zbloudilá družice, výsostný satelit

hledající svůj blýskavý časoprostor

tupě utopený v křiklavé černé díře.

Vesmír je podobný kdejakému mozku

neprověřené tajemství, neprobádané

poslání a poselství

něco zničit a zároveň dokázat

zdokonalit

nedokonalé a nedokončit.

Ustlali jsme si v kleci každodennosti

a koukáme jako trubky

po hvězdách,

                                což nás velmi přitahuje

do komické fráze nesmrtelnosti

horkokrevné lidské hranice.

Posouváme, posouváme a nahrazujeme

jakýmsi nedobytnem.

Je ve vesmíru bytová problematika?