Vztek andělů stéká ti po líci

ubohá,

vztažená do sebe o pomoc prosící,

chraňme svou odvahu, povstaňme z prachu

vztyčil prst a pravil do davu

ustrašený pán v červeném saku.

Stíny her mizí v namodralém tónu

                        invalidního vozíčku.

Jsi pouhou bázlivou iluzí s frází

tvůj zrosený závoj s křečovou žílou

skrývá před zraky svoji tvář mylnou.

Miluješ průvan mého prudkého těla

dávám ti vždy přec, to, co jsi chtěla             

miluješ tajemno, hvězdy a žár

zklamaná,

odcházíš ode mne

                        proč?

                        Já se tě ptám .