Když nazí žebrotou

letos už dávno stáli všichni nazí

v zahradách

když přišla jsi 

za tmy plná ústa psů

- matka žebráků

v každém 

z čerstvých ohňů

zanecháváš hlad

jen popel

ve zbytku snídá na hlavách

a trochu pálí

a dokola snad jediný hlas

napíná krky

sivých stád

- možná budou roztrhány nocí

abych se mohl ukrývat

protože dnes sníme

ochozený klid

… a pak už nic

co by se dalo otevřít