|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Tam, kde protíná se povrchnost něžného citu s tóny ješitnosti.
Tam, kde bodlák zarývá své kosti do kořenů zatracenců.
Spirálou pocitů proudila kniha krve - Vtisknutých skvrn života ...
Osudovou láskou své nenávisti našels rozmar ubohosti, snad , abys do očí mých plivl touhu po smrti.
Touhu bezedného stesku, jenž stáhl se k tělu úšklebkem potulným ...
Skrz stan černoušků smrti nesla se píseň bezesných úsměvů ...
Díváš se na mne ...
Já budu si s tebou hrát ...
Tónům vezmu hřejivý chlad ...
Snad mě vyslyšíš, aspoň pro tentokrát.
Noc co noc jitřní lodí posílám myšlenky svého uzdravení, modlím se, ačkoliv nevěřím ...
Snad rozpoznám v poušti tvou šťavnatou tvář laskavosti, jenž jsi rozléval po doušcích mému osrdí.
Nezapomínám a zavírám krám vzpomínek, ikdyž opožděný zákazník lomcuje klikou.
Přestávám věřit, že cesta mých tužeb ukazuje správný směr.
Snad jsem zoufalá ...
Snad jsem srdce přehrála v mrazničce dotyků ...
Snad jsem doufala, že zastavím tvé kroky k bráně pekelného spočinutí,
jenž nazval sis svým NEBEM ...
Tak tiše spi.
Dnes jsem ti blíž,
než bys chtěl.
|
|
|
