Ten den,

ta noc

              III.

Krutost a radost.

Seismická hrdost.

Nekonečno s nekonečnem v obětí spí s věčností.

Těžkopádná pravda.

Krystal v krastalu marně vztahuje ruce po slunečních paprscích.

Svoboda jako vyhaslé ohniště v jeskyni pravěkého lovce.

Den a noc splývají

a neznámá černovláska usedá za psací stůl.

Pradlena a král,

vrabec a kos.

Jejími slovy sleduji příběhy toho,

co bylo a nebylo

a toho v čem já vím,

že se stalo i nestalo.

Krutost a hrdost.

Sopečná radost.

Smutek černovlásky a krinolína

vystavená v muzeu pro potěchu historických detektivů.

Ó,Slunce,otče můj jediný,

jaké to asi bude,až za sto let promluví mé šlépěje o mně,

pak teprve černovlásce řeknu:

,,Jsme sestry rodné ve hříchu pro pokolení zrozené!"

                      IV.

Ten den,

ta noc.

City láskyplné paní laskavosti šálí smysly.

Černovláska.

Krinolína.

Já a čtverylka.

,,Pánové,vítám vás na Jiřinkovém bále!"