 Janele z Liků (Občasný) - 8.2.2009 > Dušan Žváček
Na hřbitově
Tak už je ptáček pod kloboukem
hlíny.
Teď mi už nevyvede žádnou ostudu,
teď už je můj.
Nosím si k němu židli
a vyškubávám cizí ženy
z jeho osudu.
Tráva
(Oldřichu Mikuláškovi)
Jak je ti, milý?
šedě, moje milá, šedě,
od těch mých papírů, od věčných
lejster, šedě.
A tobě, milá, doufám, zeleně:
Pojedeš na výlet a uvidíš tam trávu,
podáš mi o té trávě ráje čerstvou
zprávu
a - to bych prosil zvlášť,
bude-li tohle aspoň trošilinku
možné -
neuválenou.
A taky černě je mi, moje milá, černě,
od těch mých věčných káv, od věčných
obav
černě.
A červeně od věčně kajících se
kolenou
hluboko pod tebou,
tak hluboko, že vysoko,
tak vysoko, že modře.
| |
