...silný vítr roz-fou-ká-val naše očekávání

                                      a naše  k r o k y

                  do krajiny

a krom našich batohů jsme nosili

                              jeden druhého

v naději že vyvážíme strach z neznámého

z tající země co se lepila a upozorňovala na sebe

jak je živá

krajina jen tu a tam posypaná

      moukou ze starého chleba