|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Stál jsem před dveřma kapličky stojící uprostřed návsi jednoho koncosvětovýho zapadákova, koukal se k pouliční lampě, jak čím dál tím víc sněží a pomaličku pokuřoval doutník. Všude kolem byla spousta sněhu, docela slušně foukal vítr, ale mě bylo fajn. Za celou dobu mýho kouření neprošel okolo jedinej člověk ani neprojelo žádný auto. Jenom bylo občas slyšet štěkot vesnickejch psů a jednou taky řev místního zoufalce, co si denně k sobě někoho zve, aby měl s kym chlastat. Vždycky se dá s někým do řeči a chvíli mu pochlebuje, jakej že to neni úžasnej člověk, až ten někdo přijme jeho nabídku. Pak jdou k němu do „ateliéru“, jak říká pan zoufalec svojí garsonce, otevřou první, druhou, třetí a někdy i čtvrtou flašku a totálně se zdělaji do němoty.
No a jak tak stojim před tim malym svatostánkem, poslouchám co se kde šustne a koukám na Ježíše na kříži, něco mi v hlavě docvaklo. Něco se musí změnit... Nebylo mi jasný co, ale byl jsem si jistej, že musí.
|
|
|
