Dnes poprvé vychází tvé slunce
a já jsem ten kdo ho přivolává,
tvá tráva působí tak hladce,
však chlad noci ji jemně rozorává.

A jako z rána dva lekníny už rozkvétají,
však dnes jsou o moc krásnější,
na hladině jejich místo však není,
hostí je tráva jemnější.

Na trávě se objevuje první rosa,
snad strach z východu ji přivolává,
leč žádná noha by ji necítila bosá,
vždyť horký větřík ji právě ochutnává.

Pomalu fouká po té krajině,
kde převážně je tráva
a hvězdy do sebe pohlíží nevině,
vůně noci už ten východ přivolává.

Slunce už vychází
a zem pod trávou krásnem prorůstá,
na trávu to krásno přenáší,
ten pocit, po kterém se propínáš.