Kraví krví
Už se pochlapil
není sám.
Nebude těkat
sem a tam
Lokomotivy jezdí rychle
Láska nemiluje
rychlé stroje
chodí pomalu
taje vstoje
Dětem
básně
nepíšu často
když už
bych měl
tak nejmíň za sto
...
Miluje tě
jako život
z kamikadze
jeden pilot
Mezi oprámy
A v tišině zazněl hlas:
Spěte, zemědělec
sklízí posečený čas
Seš můj pokojíček
Seš můj pokojíček
kde mi andělíček
láskyplně věští
abych hulil v dešti
Stárnu jako tapety
piju ti krev jako ty
bydlím ti v domě
zajímáš se o mě
já jsem tvoje holka
spacák a hřebíky
jednou budu malá
ty budeš veliký
Zpěv vlaků
Living
jako Ing.
kariéra
I-ting
Světlušky piva
Jestli se jako světlušky
v áršlochu svítící pivem
ještě v názoru minem
dám ti do držky
kameny nejsou mosty
budík neukazuje hodiny
a život je tak sprostý
že děsí moje diginy
Košťanská linka
nádherná konečná
lidi blaženě zvrací
autobus odjíždí
a znovu se vrací
Moje země
Moje země je duch.
Země nezbádaná,
provazy deště provázaná,
s mraky valícími se blátem.
Na pláních voní tymián
a země duní
pod kopyty koní.
Je to ze mě země
země hracích automatů
země, kde vydělám majlant
země, kde bejval my land
země, nad kterou stavím most,
aby řekla, že mám dost
Meine Heimat ist Geist
und ich bin poltergeist
Na Moldavě vítá žlutá holka
se slovy pite pite šén.
Am Moldau yellow gal říká
pite pite pá.
Stama se stahuji do svahových bučin,
kde mě fixují uhrančivé bučí oči,
kde dobří lidé z Čech
ke mně promlouvají kamenem,
kde zoufalstvím bučí krávy
s dřevěným vemenem.
Tak si
pro mě za mě
vyhol podpáždí
a nedráždi
Tohle země nemá ze mě
Tohle země nemá ze mě
ale já mám z ní
sníh? – ne
hlínu v tvém klínu
kly – nabodnuté na saních
Tohle země nemá ze mě
ale já mám z ní
postkoitální orgasmy
ale já mám z ní
ze zdi kouří se
paprsek měsíce
hladí jí
nejsme hostitelé
jen k hostině
pozvaní
|