Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Soutěže na Totemu
 > Soutěže na Totemu
 > Prázdninová fotka
 > Podzimní listí
 > Dým bramborové nati
 > Česká zima (poezie)
 > Česká zima (próza)
 > Česká zima (fotografie)
 > Česká zima (ostatní výtvarno)
 > Podzimní depky (poezie)
 > Podzimní depky (próza)
 > Podzimní depky (fotografie)
 > Podzimní depky (ostatní výtvarno)
 > MULTIdepky
 > Mé nejlepší dílo (poezie)
 > Mé nejlepší dílo (próza)
 > Mé nejlepší dílo (fotografie)
 > Mé nejlepší dílo (výtvarno)
 > Mé nejlepší dílo (grafika)
 > Mé nejlepší dílo (multimédia)
 > MĚSTO (moře, kuře, stavení) - próza
 > MĚSTO (moře, kuře, stavení) - poezie
 > MĚSTO (moře, kuře, stavení) - foto
 > MĚSTO (moře, kuře, stavení) - výtvarno
 > MĚSTO (moře, kuře, stavení) - multimédia
 > MĚSTO (moře, kuře, stavení) - úlety
 > Podzimní depky 2 (poezie)
 > Podzimní depky 2 (próza)
 > Podzimní depky 2 (fotografie)
 > Podzimní depky 2 (ostatní)
 > Pod povrchem (poezie)
 > Pod povrchem (próza)
 > Pod povrchem (fotografie)
 > Pod povrchem (ostatní)
 > Soutěž - Doširoka otevřené (poezie)
 > Soutěž - Doširoka otevřené (próza)
 > Soutěž - Doširoka otevřené (fotografie)
 > Soutěž - Doširoka otevřené (ostatní)
 > Soutěž - Pojďte se chvíli bát (poezie)
 > Soutěž - Pojďte se chvíli bát (próza)
 > Soutěž - Pojďte se chvíli bát (foto)
 > Soutěž - Pojďte se chvíli bát (ostatní)
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Šokující objev!
Autor: O.T.A.A (Občasný) - publikováno 23.2.2009 (17:58:59)

„Okamžitě přijeď! Mám tady něco fakt, ale fakt neuvěřitelného,“ křičel do telefonu veterinář Pavel Rod. Čtyřicetiletý milovník zvířat, který se za svou dlouholetou praxi setkal s řadou zázraků přírody. Co ale prožíval tentokrát se mu ani v nejhorší „noční mušce nezjevilo“. „Mám svojí práce dost! Zase nám přivezli nějaké mutanty. Třeba dvacetinohou ovci. Jen doufám, že to opět nepustí do médií. To už vážně nevím, jak bych vysvětloval. Asi bychom to museli hodit na špatný genetický řetězec, který se objevil zcela náhodně a bezdůvodně… jako vždy… Tak o co jde? Jestli to nemá alespoň pět hlav, tak to nechceme,“ reagoval se stoickým klidem pracovník Ústavu pro odhalování organizovaných zvířecin v Ostravě. Skupina vědců sídlí v jedné z bývalých šachet a samozřejmě roky a roky pracuje naprosto inkognito. Petr Vrtač v něm dělal snad nejdéle a spadal mezi nejlepší zaměstnance. Rodinu a děti neměl. Jen pár přátel a těm tvrdil, že dělá u tajné policejní jednotky. „Ne, žádné hlavy! Žádné nohy. Tlamu! Ten pes má tlamu do široka otevřenou a nedokáže ji zavřít! Dělali jsme mu rentgen a má tam litou kost! Ty vole, … promiň za ten vulgarismus,… ale vážně dojeď,“ chrlil ze sebe Rod. Muž s drobnými šedinami ve vlasech a povadlou postavou sice rodinu měl, ale o podobných situacích by neřekl ani nejlepšímu příteli. Natož manželce. Udělal to jedenou a od té doby dostával k narozeninám kupu sesbíraných vulgárních – tedy bulvárních – časopisů. Proto se raději dělil s Vrtačem a od okolí dostával ponožky a svetry. „Jakou litou kost? Mám fakt dost práce! Jestli je to nějaký ze tvých vtípků, tak je poslední… a  už tě nikdy nechci vidět,“ narážel Petr na kamarádův nedávný žert. Pavel ho tehdy chtěl vytáhnout na pivo a se zoufalou intonací volal, že ho opustila manželka a jeho pes se z toho zbláznil. Tvrdil, že skáče po jediné noze a pravidelně vráží hlavou do zdi. Petr se samozřejmě přiřítil. Pavel jen plechovkou poskákal po zemi, pak s ní ťuknul o sádrokarton a pozvednul „číši“. „Do jedné nohy,“ prohodil a Petr ho za to málem prohodil oknem. Byl naštvaný už jen z toho titulu, že o této raritě řekl kolegům z ústavu. Ti mu zase nějakou dobu nosili ke snídani plechovky piva. „To není vtip! Vážně ne! Po tom posledním incidentu bych ti to neudělal. Tak mám přijet já?“ snažil se dostat okamžitou odpověď veterinář. „Jo, přijeď ty. Jestli kecáš, tak tě alespoň zabolí peněženka skrz ztracený benál,“ souhlasil s jeho návštěvou Petr. „Je to štěně. Mám vzít i fenu?“ vyzvídal Pavel. „Určitě! Že se na to ještě ptáš! A samce taky,“ upozornil pracovník ústavu. „Samce? Toho neseženu! Jde o dvanáctiletou fenu Labradorského retrievera. Majitelka ale vůbec neví, s kým to může mít,“ dělil se o veškeré informace zvířecí doktor. „Dobře! Vezmi, co můžeš. Ohlásím tě na vrátnici,“ ukončil rozhovor Vrtač. Veterinář naložil fenu i tři štěňata do dodávky. Během hodiny už stál ve výtahu a spouštěl se do šachty. Když se odhrnuly mřížované dveře, objevil se před ním výzkumný ústav. Vše kolem bylo čisté. Přístroje patřily mezi nejmodernější na trhu, ke kterému měli přístup samozřejmě jen „vyvolení“. Pouze zaměstnanci, nebo provozovatelé Ústavu pro odhalování organizovaných zvířecin. „Tak mi ho ukaž,“ oslovil ho okamžitě urostlý tmavovlasý, hnědooký čtyřicátník. „Tento,“ vytáhnul štěně veterinář. „Bože!“ vypustil ze sebe Vrtač, který nevěřícně hleděl na malého atypického samce Labradorského retrievera. „Neber jako ateista jméno boží nadarmo,“ zkusil uvolnit atmosféru Pavel. „Jak k tomu mohlo dojít? Ono to i štěká,“ prohmatával Petr zvířeti srostlou kost a neustále si utíral sliny. Jejich proud se ustavičně řinul ze zvířecího chřtánu. „Ty bys to nazval štěkotem? Vždyť dělá jen A, A, Aááá,“ usmíval se Pavel, když nesl ostatní psy do Petrovy kanceláře. Tady následovaly série testů na všech štěňatech i na feně. Krevní rozbory, fyzická způsobilost, zkoušky inteligence… „Vždyť to ani nemůže nasávat mléko… žiš, moucha…“ Petr se ohnal a hmyz zaletěl štěněti do krku. Mládě se začalo dusit a kroutit hlavou i očima. Po chvíli ji vykašlalo a vyhodilo ven jazykem. „Krmil jsem ho stříkáním mlíka do krku. Polykat umí…“ vysvětloval veterinář, když ho zarazil šokovaný výraz Petra. „Co… co, co je?“ zeptal se. „DNA! Ten pes má lidské DNA!“ hleděl Petr na výsledky analyzátoru. Roztřesenou rukou podal papír Pavlovi. „Jak… jak? Jak je to možné?“ koktal Pavel, který věděl, že poslouchá slova a slyší holý nesmysl. Po několikahodinovém vzpamatovávání se, veterinář zavolal majitelce feny. Domluvil se s ní, že ji jejího psa i se štěňaty přiveze. Zvíře s pusou otevřenou dokořán samozřejmě zamlčel. Při návštěvě jejího bytu nainstaloval skryté kamery v době, kdy mu žena dělala kafe. Odporoučel se. Za měsíc plný netrpělivého očekávání jí zavolal znovu. Říkal, že je nezbytné udělat kontrolu. Vymyslel si nějaký aktuální, neexistující vir. Majitelka labradorů mu opět dělala nápoj, když kamery pobral. „Mám je,“ vtrhl za Petrem veterinář. „Konečně, už po nich byla sháňka,“ začali pouštět jeden záznam za druhým. „Fuj,“ komentoval Pavel video, na kterém si to, nejspíš syn majitelky labradorů, rozdával s fenou. „Fuj? Fuj? Jenom fuj? Mně se chce zvracet!“ nevěřil vlastním očím Petr. „Kolik mu tak může být?“ zkoumal detaily Pavel. „Kolik? Patnáct? Vím já? To je snad jedno, ne? Ale jak mohl chlapec zplodit štěně se psem? Co je to za blbost? Jdu za šéfem, co s tím máme  dělat. Počkej tady chvilku,“ Petr opustil svou kancelář a Pavel si zatím znovu a znovu fascinovaně přehrával video. „On je asi magor,“ ulevil si Petr těsně po návratu od svého zaměstnavatele. „Co?“ tahal z něj Pavel. „Prý se o něj máme starat a až bude větší, tak ho namnožit,“ chrlil ze sebe Petr. „A co je na tom špatného? Alespoň té záhadě přijdete na kloub,“ nerozuměl jeho reakci Pavel. „Ten idiot byl ožralej! Zase byl ožralej… Nechce ho zkoumat. Chce si vydělat nějaké prachy… Prý si to tady všichni zasloužíme. Plánoval založení zvířecí farmy a…,“ nedokázal už Petr pokračovat. „On je chce prodávat? To snad ne!!!“ začal se rozčilovat Pavel. „Přesně tak… Jeden člověk bude ve vatě, která mu stejně zmizí s tímto světem… A nejhorší je, že nemůžu nic. Jestli něco pustím ven, skončím pod drnem,“ svěsil hlavu Petr. „Já vím, pro mě platí stejné pravidlo… Ale tak… třeba se nic vážného nestane,“ doufal veterinář, kterého napadlo, že zvíře usmrtí. Ale byl to Veterinář s velkým V. Zdravému zvířeti by neměl to srdce ublížit. „Vždyť skoro vypadá, že se směje,“ sklonil se Petr ke zvířeti a pohladil ho.

Během pouhých deseti let se začalo Českou republikou šuškat, že existuje nové plemeno. „Prý je z Ostravy… jojo… Jakže se jmenuje? Došír labrador okaotevříver… co je to za jméno? … Prý je to jediný pes, který neštěká a nekouše…“ šuškali si lidé na ulici stále častěji. Brzy na to se nové plemeno opravdu objevilo na trhu a vytlačilo většinu oblíbených ras. Tento pes uměl kreslit, jíst příborem, umývat nádobí… Prostě měl spoustu lidských vlastností. Na sídlištích se stále častěji ozývalo dušení. A lidé museli při venčení svých zvířecích mazlíčků, nosit kromě sáčků na psí exkrementy i sprej proti hmyzu.

„Tak všechno nejlepší k narozeninám,“ usmál se Petr, který s veterinářem nikdy nepřerušil kontakt. „Co je to? Poukázka do fitka?“ rozbaloval obálku Pavel. „No to snad ne!“ řekl, když s šokem v očích hleděl na výstřižek z novin. V něm byl titulek Psovi se narodil syn! S pusou do široka otevřenou!



Poznámky k tomuto příspěvku
Lamarski (Občasný) - 2.3.2009 > :)
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 2.3.2009 >

no nevim...

 

jak je možný, že fena porodila u veterináře bez vědomí majitelky... to si tam došla, když ji začaly porodní bolesti (a nebo ji přivezla majitelka a někam pak zmizela...)? A proč ji vlastně přivezla k veterináři porodit? že by komplikovaný porod...

 

a jak veterináře napadlo, že neznámého otce odhalí nainstalováním bezpečnostích kamer v bytě majitelky.. (já bych spíš počítala s tím, že pes si štěňata uhnal někde na ulici...)

 

každopádně alespon kladně hodnotím, že je to k tématu soutěže :)


<reagovat 
 O.T.A.A (Občasný) - 2.3.2009 > Soutěžící> Výborné dotazy :) Ale stejně se dají položit otázky - jak je možné, že člověk porodil psa? Co je to Ústav pro odhalování organizovaných zvířecin? Není poněkud ireálné, že by byl v šachtě? Vždyť je tam všechno tak nestabilní... Nemáte pocit, že je to jedna velká blbost a ptát se proč... proto :) Prostě na tyto - řekněme sekundární věci - jste si v podstatě odpověděla sama :) I pohled na "povídku" má být do široka otevřený :) Když člověk někde něco najít chce, tak to najde. V tom je obrovské kouzlo interpretace.:) A kritiky :) Bude někdy nějaká soutěž - najdi sto nedostatků v např. čtyřech strofách?:) Kuřata koupím :) Ale budou asi made in Ostrava, takže za kvalitu neručím :)))
<reagovat 
 Čtenář - 3.3.2009 > Soutěžící> Myslím, že jako organizátorka soutěže a známá postava nevhodně svými poznámkami soutěž, jejíž téma je v podstatě neurčité a nebo naopak velice široké, ovlivňujete. Prosím, hodnoťte, máte 3 hlasy, ale zdržte se komentářů. V jedné, zde uvedené próze jste dokonce naznačila, že snad byla původně publikována s autorovým nickem, soudě z toho, jak jste ho přemlouvala, aby ji zařadil do soutěže. Pokud se mýlím, omlouvám se. Poněvadž vám jako redaktorce jsou nicky soutěžících známy, možná by opradu bylo lépe nevyjadřovat se. Co si budeme povídat, názor redaktora a organizátora jistě některé z čtenářů ovlivní.
<reagovat 
 Quotidiana (Občasný) - 12.3.2009 > Soutěžící> 

1 - tomu autorovi jsem napsala, jestli se nechce zúčastnit soutěže, ne aby dal uvedenou povídku do soutěže (stalo se tak omylem... nick si v tuhle chvíli už nepamatuju, takže je to stejnak jedno)

2 - všichni redaktoři i čtenáři jsou na tom při hodnocení stejně - mohou hodnotit, bodovat, mají stejný počet hlasů a neví, kdo je autorem.... cenu dostane ten, kdo nasbírá nejvíc bodů (od redakce i od čtenářů dohromady), redakce mu jen to pivo/kuře předá...

3 - postava známá rozhodně nejsem a vliv svého hodnocení na ohnocení ostatních bych nepřeháněla - řekla bych, že moje slovo má stejnou váhu, jako kohokoli jiného...

 


<reagovat 
 Quotidiana (Občasný) - 12.3.2009 > Soutěžící> 

no jde o to, že v některých případech jsou právě odpovědi na tyhle "blbé" otázky to, co dělá rozdíl mezi kvalitní povídkou a nelogickým mišmašem...

 

tak téma na příští soutěž ještě nemáme, ale třeba by se to dalo nějak pojmout, jde o to, že se snažíme, aby to bylo co nejpoužitelnější napříč všemi kategoriemi...


<reagovat 
 Quotidiana (Občasný) - 12.3.2009 > Soutěžící> 

no jde o to, že v některých případech jsou právě odpovědi na tyhle "blbé" otázky to, co dělá rozdíl mezi kvalitní povídkou a nelogickým mišmašem...

 

tak téma na příští soutěž ještě nemáme, ale třeba by se to dalo nějak pojmout, jde o to, že se snažíme, aby to bylo co nejpoužitelnější napříč všemi kategoriemi...


<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + osm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter