Báseň č.10
Z kajícnosti lidské meč.
Z milosti přírody král.
Ze slzí vodopád,
z potu moře,
z rosy řeka.
Kudy vedou cesty,
po kterých kráčíš,Paní?
Z kajícností lidské vřeteno.
Z milosti přírody princezna.
Z hlouposti vodopád,
z nabubřelosti moře,
z cizoty řeka.
Kde stojí mosty přes vesmírné vzdálenosti,
nad kterými se vznášíš,Paní?
Z kajícnosti lidské jehla.
Z milosti přírody duše.
Z pýchy vodopád,
z tuposti moře,
z averze řeka.
Kudy vedou stezky zarostlé hořem a bídou,
kterými se prodíráš,Paní?
Nesvatá Trojice se,Paní,tudíž ptá:
,,Je život magií poznání,
tak jako hrad z písku je hradem z pouhých slov,
ne myšlenek a činů?"
|