Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 25.11.
Kateřina
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Životní břeh
Autor: the_dark_side_of_me (Občasný) - publikováno 6.3.2009 (13:12:36)
O životě se říká, že je jako koloběh vody. Člověk se narodí, spadne kapka. Kapka se slije s jinou kapkou, pak s další, a další, vytvoří pramínek, co si kličkuje cestu lesem nepoznaného. Spolčí se s jiným pramínkem a vznikne potůček. Pak potok, nakonec jedna velká společná řeka. A život pluje vesele dál, a většina lidí se nechá unášet proudem, ze strany na stranu, vesele si plavou, kam je napadne. Nakonec, v ústí řeky, se kapka vlije do moře a je z něj jen miniaturní částice života, kterou už nikdo nedokáže identifikovat. Někdo tomu říká smrt. Já tomu říkám znovuzrození. Protože voda koluje neustále, nic jí nezastaví. Stejně tak život. Protože i jedna kapka v moři má svůj význam. Kdyby tam nebyla, nemohla by se odpařit do mraků a nemohl by z ní zapršet nový život. Vše má svůj význam, vše má svůj důvod.

Pak jsou tu ovšem kapky, které se s ostatními nespojí. Nemají příležitost, nikdo je do řeky nepozve. Ale i z těchto kapek, které si razí svojí vlastní cestu, vzejdou lidé. A tihle lidé stojí na břehu té velké řeky, prohlíží si jí, dívají se na ostatní, jak se nechávají strhávat proudem. Nejspíš by i chtěli si zaplavat s ostatními, ale příliš se bojí, že je rychlost vody semele. Chtějí tam jít s někým, kdo by jim podržel hlavu nad hladinou. Tyto lidi není možné urazit, protože neví, co to je. Tyto lidi není možno zradit, neboť nikomu nedůvěřují. Tito lidé jsou závistiví hledači. Hledají, kde by komu mohli ukrást trochu štěstí, přátelství, nebo lásky. Nedělají to ze zlého úmyslu. Dělají to, protože i oni chtějí být milováni. Jenže sytý hladovému nevěří, a stejně tak ti, co se perou s řekou, nemají čas a ani chuť dívat se na břeh a hledat ty, jejichž mysl je rozervaná věčným bojem. Bojem mezi jejich strachem a touhou. 

Ti, co chodí po břehu, znají hodně lidí. Znají všechny. Ze břehu se snáze rozhlíží než v davu hlav, namačkaných jedna vedle druhé. A stále hledají. Hledají ty, kteří potřebují pomoc, kteří se nějakým způsobem ocitnou vedle nich na souši, ať už vlastním přičiněním nebo souhrou náhod. Hledají je, protože věří, že pokud jim pomůžou vrátit se a nenechat je odejít od řeky dál, než je pro život potřebné, pomůžou pak třeba oni jim. Tím, že je vezmou s sebou, až se budou vracet. Sobectví. Nic jiného to není. A strach. Strach z toho, že to sami nezvládnou. 

Občas se stane, že na břeh vystoupí někdo, kdo tyhle lidi zahlédne. Není jich mnoho, protože jen málokdo se dovede podívat za svůj svět, za své problémy, za svoji oponu, kterou drží před ostatními a chrání se jí. Ale pokud tuhle oponu dokáže odhodit a podívat se jinam, než se celý život díval, uvidí tam nás, jak tam stojíme a čekáme. Na hezké slovo, na pohlazení. Na lásku. Na štěstí. A ještě méně lidí je schopno jim něco z toho dopřát. Někdo dá jenom jednu část, někdo dvě, někdo to dělá s přátelským úmyslem, někdo z nějakého záměru, který před ostatními schovává. Někdo jim chce dopřát trochu toho, po čem touží, někdo jen zneužívá jejich dobroty a vybírá si od nich to, co od ostatních nikdy nemůže dostat. A všichni chtějí to samé. Porozumění. Protože oni už vrátili z břehu mnoho lidí, znají tolik lidských osudů, tužeb a přání, že už je nemůže nic překvapit. Nic. Ale ještě nebyl nikdo, kdo by dal všechno, a nechtěl nic zpátky. 

Možná že je to takhle dobře. Že skutečně život potřebuje své strážce, své udržovatele břehů, kteří jako nárazník odrážejí zbloudilce zpátky do řeky, na správnou cestu a drží ty špatné, ty doopravdy ztracené, mimo proud. Ovšem jaký smysl má jejich život? Je tohle skutečně jejich jediným posláním? Nevěřím. A doufám, že někdo, kdo hledá ze břehu to svoje ztracené místečko, přijme moji pomocnou ruku a na oplátku mě provede tím, co jsem poznal a ztratil a už nikdy znovu nenašel. 

Znáte někoho takového? Nebo jsem jediný a sám, nárazník a odrážeč všech lidských osudů?





Poznámky k tomuto příspěvku
Lamarski (Občasný) - 6.3.2009 > Souhlasím, že čistý altruismus nejspíš neexistuje, vždy je něco za něco;)
K úvaze jako takové: hezká přirovníní k vodě (i když někdy hůře pochopitelná na jedno přečtení), zajímavé otázky, chybí mi vlastní názor a zkušenosti do úvahy zakomponované. Asi máš nějakou svou smutnou zkušenost, kterou sem vkládáš v přenesených významech;)

Add k posledním dvěma odstavcům: Teď poběží v kinech Watchmen:)))))
<reagovat 
andzi (Občasný) - 6.3.2009 >

..přesně tak, vše má svůj význam, vše svůj důvod. Naštěstí nejsme všichni stejni a v tom je skutečně dokonalost v "nedokonalosti" kterou spíš vnímám jako celek "něčeho" moc velkýho, jako "souznění" nás všech plujících i stojících na břehu.. a taky se několika x za život člověk stává jednou pozorovatelem, pak zase hledajícím nebo strážcem.. Jednou jsem četla něco o evoluci a v hlavě pořád sliším slovo "huževnatost" .. jak moc je důležitá huževnatost každé buňky pro nový život .. Já jsem taky někdy hledač, někdy pozorovatel, nebo taky nárazník a odrážeč a možná se budeš divit, nejraději kráčím životem když mám před sebou mlhu, jsem ještě navíc i krátkozraká a bryle mám pořád v tašce, takže vše vnímám spíš jako v mlze, ale když je toho "sobectví" už moc a mněla bych z toho svýho světa i trošičku ven, tak si bryle nasadím a rozhlédnu se kolem :)


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 6.3.2009 >

no tak nějak pocitově bych řekla, že rozumím tomu, co jsi chtěl říct,

 

na druhou stranu mám k tomu pár výhrad (které mohou plynout z toho, že mám nějaký pocit, který nemusí být stejný)

- a co s kapkami, které skončí v rybníce, vypaří se dřív, než budou v řece atd atd... trochu mi tam skřípe to připrovnání - lidé jsou jako kapky, kapky se slévají... do populace... atd atd... ale podle toho, cos napsal lidé de-facto začínají být lidmi až ve chvíli, kdy jsou řekou, která ústí do moře... (později tvrdíš, že i z kapek, které neskončí v řece se stanou lidé... jak?) pro mne osobně jsou lidé kapky... (navíc místy píšeš o kapkách, místy o lidech...)

 

- proč by takové lidi nemohl nikdo urazit nebo zradit?

- závistivý hledači se mi zdá až příliš tvrdé... a proč by vlastně měli něco krást... (tahle část by podle mne stála za to trochu víc rozvést)

 

- oni sice pravidelně vrací lidi do řeky a zároveň je jen výjimečně někdo zahlédne....


Body: 4
<reagovat 
the_dark_side_of_me (Občasný) - 7.3.2009 > 2 quoti - ne, kapka = člověk. to, že se slévají a tvoří toky je jenom přirovnání k životu jako takovému. ano, míchal jsem schválně lidi/kapky, doufal jsem, že to bude pochopitlné.

- dotaženo ad absurdum. pochopitelně, že je lze urazit či zradit(jinak by to nebyli "lidé"), ale rozhodně to není jednoduché, protože si nikoho nepouštějí k tělu a nikomu nedůvěřují.
- no to je věc názoru:)

- jde o rozdíl, mezi tím, jestli se na břeh podívá někdo a uvidí je a přijde za nimi z vlastní vůle, nebo jestli se na ten břeh dostane sám (nějakým způsobem, životní krize atd.). v tom případě tam stojí a pomáhají se vracet zpět.
<reagovat 
Věza (Občasný) - 21.5.2009 > hodně pravdivé
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
mario czernay (Občasný) - 8.6.2009 > :-)
Život beru jako hru (s předem jasně danými pravidly, které Stvořitel neustále mění).
Je nutné, pro pravdivý život, a snad i nezbytné, totálně ho přijmout. Není na místě otázka, komu a jak být oporou, postačí maličkost: být silný a otevřený vůči sobě. Hledejme pravdu, hledejme ji v soucitu, hledejme ji v toleranci druhých, jejich názorů a interpretaci těchto názorů. Buďme solidární.
Nesnažme se však někomu pomáhat nebo ho snad milovat. Obojí se mine účinkem, když nenastane proměna sebe sama... Pak už to výše popsané nebude potřeba, ono to přijde tak nějak "samo".
<reagovat 
Zeanddrich E. (Stálý) - 27.10.2009 > "

."
Doporučil 
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter