|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Tak se mi zase zachtělo (díky neutuchajícím depresím) jít si odpočinout do Bohnic. Pečovatelka, když můj nářek slyšela, tak se nabídla, že mi nabalí zavazadlo s "potřebnými" věcmi. Jenže já už ji a její "potřebné věci" znám, proto jsem si tu tašku prohlédl, aspoň horní vrstvy. Bože, ona mi tam zase dala 3 ručníky! Já bych bral maximálně jeden a to jen tehdy, kdybych si na něj zavčasu vzpomněl. V Bohnicích vám totiž ledacos půjčí a není tedy taktické to tahat z domova a nechat si to tam třeba ukradnout. Do Bohnic si jako nutné potřeby zásadně beru toaletní papír a kafe. Někdy též peníze na taxíka, abych se pak kulturně dostal domů. Možná namítnete, že za ty peníze se dá pořídit i to další, tj. toaleťák a kafe, ale není to zdaleka tak jednoduché, jak to vypadá. O tom, na který pavilon půjdu, rozhoduje totiž doktor na příjmu a ten je navíc vázán seznamem volných míst na jednotlivých pavilonech. Proto se většinou stává, že se s depresemi dostanu na uzavřený pavilon a tam už si kafe a toaleťák koupit nemůžu, jednoduše proto, že se nějakou dobu vůbec nedostanu ven. S vycházkami dělají na zavřených pavilonech velké okolky. Nakonec jsem ten bohnický problém vyřešil po svém: přestal jsem brát Cipralex, který mi už nepomáhal a začal jsem brát Remood, jenž mi v minulosti už dvakrát pomohl a zbytek jsem měl ještě doma. Ve čtvrtek jdu k Michaele. To je moje psychiatrička sídlící na Karláku. Asi mě za tu svévolnou změnu léků nebude mít moc ráda.
|
|
|