|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
BUŘINKA A DEŠTNÍK Autor: Walc (Občasný) - publikováno 16.3.2009 (13:02:10)
|
| |
BUŘINKA A DEŠTNÍK
Kapky deště narážely na ještě žhavý asfalt, zasyčely a pak vytvářely loužičky, jenž se spojovaly a svorně zmizely kamsi v odtokovém kanálu do podzemí. Vše bylo naplněno novotou, vůní plnou volnosti a opojení. Je tady jaro, stmívá se.
Kdesi, z neurčité blízkosti se jemně rozléhá pianový souzvuk dobře naladěných tonů. Člověk přestává myslet zda, či co. Jeho nohy se pomalu ale jistě začínají šinout tímto dokonalým světem jedné ulice. Možná má chuť udělat něco nerozumného, absolutně krásného. Zvláště když vše vytváří jeden dokonale vytvořený obraz. Vstupuje do ulice, zouvá si boty a začíná tančit malý soukromý balet, jemuž nikdo nerozumí a nanejvýš ho považují za blázna. „No a co… No a co… Jen ať mě považují za blázna jen když zde mohu být. Není nic tak krásnějšího a naze dokonalého…“
Nahota, je to jedna z věcí na což si člověk zvyk. Je považována za nejčistější a neproklamovanějších věcí této doby. Možná snad jen v noci.
Jeho jemné taneční kroky posouvají celou jeho bytost kamsi dál. Kapky dál padají v zástupech dolů z nebes. Ale jen kolem něj vytvářejí kruh aby nerušily jeho produkci. Ulice končí zvětralou cihlovou zídkou.
„Dokonalé štěstí, prosím Vás zažil z Vás někdo již někdy ono dokonalé štěstí?“
Zpoza mraků se pomalu ale jistě na chvílí ještě podívalo slunko zda je toto obyčejné lidské šílenství v pořádku, něžně zapadlo za cihlovou zeď a vypustilo divoce dovádějící červánky. Ti dokonale splynuli s mraky a vytvořily červenočerné pozadí.
Je konec…
Nebo začátek....
|
|
|