Seděl jsem sám a v pokoji,

jenž samotu ještě umocňuje.

Naivní ten, kdo věří, že čas postojí.

Náš koráb mořem nezastavitelně pluje.

Seděl jsem sám a v pokoji

a hrál jsem na piáno.

Ptal se, zda vzpomínky v čase obstojí

a jistil se, že odpověď zní: Ano.

Je s námi s každým tolik věcí,

jež připomínkou minulosti zůstávají přeci.

A dokonce i časy dávnější než dávné

mají svůj obraz, který nikdy neuvadne.

Ve starém piáně, v portrétu na oleji

tam všechno zůstává, když moře duní, svět se mění.

Seděl jsem v pokoji a sám

a hrál jsem na klavír.

Jestli až dohraji i já v něm zůstávám

sebe se ptám a odpověď zní: Co já vím?