Probuďte mě

jinak mnoho snů

jinak

nekonečná noc

Probuďte se

jinak Vám zaspím

plyšového

hlubokým spánkem

zadusím

Nechte zvonit dát

už

dávno v oknech tma

není

Nečekejte

že sama otevřu

se

to

dřív se rozední

 

 

 

Anděla rozřežeme

řekli

křídla

přišijeme jinému

protože

k čemu

Andělé

když neprosíš

 

 

A zase Schody ze Sna

budí se

A zase stojím

nahá

pilná

na římse

a Nos mám plný

modrošedých

Holubů

To za tu Dlouhou Dobu

co v Nich

Vidím se

jak ze Schodů je

sbírám

Těžce

Znavená

ta Těla

Schodů

bojí se

I já

se sbírám

na Mně

bobtnající Peří

visí Vteřina

a té Římse

Věří

že Udržím se

ve Snu

by mě

Napadlo

stát tam

a Odrazit se

Teď

 

 

 

Já slyším

Kdo na mě zvoníte

Kdo na mě bušíte

Jste snad hluší?!

Slyším

až Vám to trhá uši

a jdete

každé dveře

jako chlupy

naježené

se Vás bojí

a ty Zvony

a ty velké Pěsti

co nemohou

projít

krvavé šrámy

nesou na Zápěstích

a každé dveře

potom

zprohýbané Potem

opřené

o Zábradlí

sledují Váš hluk

jak nese se zas

Zpátky

Vzhůru

a zas Ty zvony

a zas Ty

Uši vem čert!

Já mám však

potrhanou

Duši

 

 

 

Podívej se na tu Svíčku

jak zas

Kurva

Hoří

Co si jenom Myslí!?

Co zas zkouší Hrát?

Roztékám se pod Ní

do vosku se Nořím

Čpím

Tak Kurva

Kam až to chce hnát?!

Mělo mi být jasné

Světlo

že ho měla

připravené na Mě

Švihla plamenem

To Já

Kurva hořím

To Já

Tady Hasnu

To je Kurva Svíčka

Pěkně blbej Sen

 

 

Všude na zemi leží pecky

všude leží stíny od třešní

a na nich ptačí chuť

a obarvené tričko

těla se nepustí

i vzpomínka má drápy

zaťatý po zádech

po zahojených zdech

po peckách vystřelených

po mrtvých ptácích

už se nestřílí

ani u zdi

nikdo nestojí

komu by stálo za to

třešně jíst

 

 

Klouzáním po ledě

Ti nepopraská

ani kůže

na patě

ani pod nohama

bílá tma

se nerozsvítí

víc

než Tvoje oči

když se nakloníš

nad vyříznuté

rybí oko

a spustíš se

dolů

aby si zjistila

jak silný je led

Silný