Malá ranní melodie
Ráno se vzbudí každý na jiné straně postele,
břevnovský klášter rozeznějí zvony.
V zrcadlech odráží se obraz svaté neděle,
stud včerejší noci sednul na záclony.
Ložnice rozdělená na dvě pole padlých,
dvě bílé kůže, pár litrů vychladlé krve.
Tvé ruce na mých, prsty jenž pomalu zvadly
a nám se nechce do obyčejů napoprvé.
Díváš se na mě, ráno spojilo obrazce těly,
výkřiky raněných mizí v tichu do peřin.
Doteky chvil rozdáváš pouze na příděly
a mě se celý svět zase vlil do vteřin.
Hudba jenž nezní v smyčcích ani v tónech
dávno se zhaslo a není proč světla.
Probuzeni na cizích ramenou a v cizích domech,
s touho, kterou by ani smrt nerozpletla.
|