Optimismus? V dolním prostoru výstavy děl Jiřího Petrboka (1962) ho rozhodně nehledejte. Futuristické postavy z cyklu Velké hračky (1999) či Petrbokovy Vánoce (1994) ve vstupní místnosti rozhodně optimistické nejsou. Ani další obrazy, vytvořené převážně v 90. letech, v dolních prostorách galerie nejsou jiné. Opakující se motiv plynových masek, apokalyptická Hořící duha, Dvě lebky… kde je sakra ten optimismus? Duhová je pečlivě skryta mezi šedí. O to více má energie, kterou může člověku předat. Horní prostor už je skutečně nabit duhovou. A červení. Ochutnávka z loňského cyklu Červená tvoří přechod k novým obrazům. Až zde si všimnete pečlivě vyvedenému obutí figur nebo častého prvku – elektrické šňůry na místech, kde byste ji nečekali (jedna končí v patě postavy). Na duhových obrazech vystupují z mlžného oparu motivy z jiných děl. Působí jako by byly vystřiženy a nalepeny na jiný obraz – až zde lze pochopit název dalšího Petrbokova cyklu – malované koláže. Chodíte po expozici a hledáte, kam se poděla postava z jednoho obrazu. Podle kurátora Petra Vaňouse se Petrbok „dostává do zatím nejvyhraněnější kritické pozice vůči současné společnosti“. Nu dobrá. Jiří Petrbok: Duhová, Praha - Staroměstská věž, do 19. dubna
|