STÁŘÍ MOJE

Snad divíš se stejně jako já,
jak nám ten čas rychle utíká.
Ještě včera jsi byl kluk a zcela mlád,
dnes jako zralý muž, nestačíš si vrásky počítat.

Život se nám krátí a stárne každý z nás,
mládí se nevrátí, avšak na stáří je ještě čas.
Dobře vím, že s časem nelze bojovat,
a prošlé dny, že nejdou gumovat.

Tak počkej, stáří moje,
ještě nepřišel tvůj čas!
Já nevzdám se ti bez boje,
ještě necítím se býti stár,
vždyť spoustu síly, ještě, probůh mám!

Klidně kresli vrásky na mou tvář,
mávnu rukou - no tak ať!
A když měníš barvu vlasů mých,
nevadí - stříbrná mi stejně sluší víc!

Jen na zdraví mi moje stáří nesahej,
tam se mnou slitování měj!
Mě daří se naplno zatím žít,
a mnohá lidská srdce potěšit.

Až na toto nebudu už sílu mít,
já odevzdám se ti a přestanu se bít.
Pak sám ti, stáří moje,
přijdu dveře dokořán otevřít...