Podivné tvary skýtají se poutníkovi v ztmavlém lese

skrz pohybující se větve stromů.

Kameny chrastí a chrupou pod nohama

a země je vlhká.

Stoupá z ní pachuť prachu.

Najednou louku s rachotem osvítí světlo blesku

a stromy, jež do černo- šedivých chomáčů

spojovaly se pod ztemnělou dekou nebe,

ve tmě zahalené, teď jasně vynikají v ostrém světle,

které jako by bylo najednou všude.

Strom poblíž defiluje před hradbou ostatních,

to už ale prší a tisíce kapek šumí na zemi

a rozpleskávají se na betonové cestě.

Stíny zase nabyly své hmoty

a zahalily stromy do temnoty.

Jen matně se leskne mokrá cesta v kalužích.

Poutník jde dál jak stroj.