Pták z minulosti

Sám, na deštivých kopcích prosáknutých šerem,

zoufale čekám jeho další temný přílet,

abychom sdíleli svět, odkud přišel, v kterém,

pokropím shnilé květy dávno pohřbených let.

Jen jednou, z dálek minulosti zazněl křikot.

Pak v mlhách objevil se, věčně letící pták,

jen proto, aby u mě vzbudil nový tikot,

když pravil-„budeš cítit páry moře jinak!“

Ty páry cítím, je to jeho zašla píseň,

vznořená z věčnosti a jenom mě a lesu,

zpívá. Však někdy pro ni ostrou úzkost nesu-

když náhle zase ustává a vnáší trýzeň,

do mého žití, Panství dávno pohřbených let,

kde jenom čekám ptákův další temný přílet.