V přístavu rána jsou rozbouřená
paprsky ve větru prudce jdou vstříc
zlatému prachu - lámou se o střevíc
dokola kol - do svitu přimhouřená
proletí vstříc v náruč té nádheře,
zvolna se spouštějí zvědavé kadeře

H

do dálek nádechem pohroužená

mizí se vzpomínka, dávná žena

 

A zjevuje se pak
až s páskem z železa
a tělem sportovce
vypadat tak dobře ve stovce!
vlasy si pevně stáhnout k příboji
na těle bolesti se nebojí
ona je výdobytek doby
síla i mládí jí zdobí
tak řekni mi, příteli, kdo by
ji měnil za úsměv v ranním úsvitu
když ona tady je a ty jsi tu