Plakáty na nový český film Jménem krále s Karlem Rodenem třímajícím meč a dalšími postavami v historických kostýmech nejdříve vzbuzují dojem, že půjde o novou pohádku. Při bližším pohledu začne být člověk trochu na pochybách, jestli se spíše nejedná o dnes tak populární žánr fantasy. Nakonec ale zjistí, že jde ještě o něco jiného: historickou detektivku.
Což o to, tento nepříliš vyzkoušený žánr skýtá různé zajímavé možnost a zvláště Češi, odkojení Jiráskem a „vážným“ viděním dějin, mohou dostat příležitost podívat se na dávno minulou dobu odlehčenějším způsobem. To by ovšem nesměl film, režírovaný Petrem Nikolaevem, působit tolik naivně a být i dosti špatně zahraný.
Scénář napsal spisovatel Vlastimil Vondruška, původním vzděláním historik, podle jednoho ze série svých detektivních příběhů o spravedlivém a neohroženém Oldřichovi z Chlumu, fiktivním prokurátorovi krále Přemysla Otakara II. ve 13. století. Ten se tu tentokrát zamíchá mezi spory dvou severočeských rodů, Vartenberků a pánů z Dubé Vyřešit by je měla svatba Ludmily z Vartenberka a Beneše z Dubé – až na to, že Ludmila o svého ženicha příliš nestojí a Beneš, jak se zdá, věnuje více pozornosti druhé, mladé ženě Ludmilina otce Kláře.
Události vyvrcholí den před ohlášenou svatbou: začne to krádeží kupeckého vozu a zabitím jeho vozatajů, večer je zavražděn hradní purkrabí, a ještě té noci je kýmsi vyhozen z okna i sám pán z Vartenberka. Oldřich z Chlumu se ujímá vyšetřování obou úmrtí, která mohou, ale také nemusí mít souvislost. A určitě jsou tu tací, kteří si nepřejí, aby vraha odhalil…
Zajímavý námět není bohužel nijak originálně zpracovaný, a nefunguje ani podle pravidel klasické detektivky: podezření by mělo přece postupně padat na jednotlivé postavy, měly by se vyjevovat jejich skryté motivy k vraždě a odhalovat nečekané souvislosti. Nic z toho ve filmu vpodstatě nenajdeme, motivace vraha není nijak nápaditá, a navíc nám filmaři kdovíproč odhalí jeho totožnost dříve, než na ni přijde „detektiv“.
Řada okamžiků ve filmu je opravdu mimořádně naivních až nechtěně směšných (na novinářské projekci se někteří návštěvníci nepokrytě chechtali nahlas). Například když skupina mužů sleduje dráhu ukradeného kupeckého vozu, a po jeho nalezení konstatuje: „Tady stopy asi končí.“ „Vypadá to tak.“ Nejtrapnější je potom postava kněze, který komentuje události jako Boží zázraky nebo výsledek působení ďábla – tady je ubohost a směšnost natolik do očí bijící, že snad musela být aspoň částečně záměrná.
Za pěkný nápad můžeme označit využití motivu exotických „žlutých jablek“, ve skutečnosti citrónů, které poslouží jako pomůcka při pátrání. Tomu, že první reakcí člověka, který „jablka“ ochutnal, byla výtka hostiteli „Chceš mě snad otrávit?“ se dá docela dobře věřit, a využití plodů jako vodítka k pachateli jednoho ze zločinů je vcelku dobře funkční.
Jinak se tu ovšem těžko hledají nějaká pozitiva. Film selhává i ve vytvoření atmosféry – kdyby se tu aspoň dalo dívat na pěkné šermířské souboje či poslechnout hezká dobová hudba! Meče tu ale zazvoní jen jednou a uslyšíme tu pouze (úmyslně?) falešnou píseň zklamaného trubadúra.
Príběhu bohužel vůbec nenapomáhají ani herci, kteří v lepším případě pouze deklamují a nedodávají svým postavám ani minimální psychologičnost, v horším případě hrají opravdu mizerně. Ani tak výborný herec jako Karel Roden v roli Oldřicha tu nedokáže podat přesvědčivý výkon, a to už je co říci! Další herci – Martin Štěpánek jako pán z Vartenberka, Jan Kanyza v roli Hynka z Dubé či David Matásek v roli blízkého Oldřichova pomocníka – vzbuzují místy útrpnost. Žádná mimika, prázdné odříkávané fráze (které jsou sice dílem scenáristy, ale nemohli se s nimi přesto pokusit něco udělat?), zkrátka slabota. Nejlépe obstojí mladistvě drzý Oldřichův pomocník v podání Jana Dolanského (byť tempo jeho „sblížení“ s lepou šenkýřkou je ještě rychlejší než rychlé). A slušné jsou i obě ženské představitelky, Klára Issová v roli Ludmily a Markéta Hrubešová jako Klára, přestože jsme Issovou jako jemnou citlivou dívku viděli už mnohokrát.
Co říci závěrem? Nemusíme film úplně odsoudit, pokud ho přiřadíme k věkové kategorii, ke které opravdu patří. Přestože je totiž snímek v kinech přístupný divákům od dvanácti let, skutečná cílová skupina bude někde právě tady – u větších dětí, dejme tomu mezi deseti a patnácti lety, které mají rády seriály o Robinu Hoodovi. Těm se může prostinký příběh v historických kulisách docela líbit.
|